Blog

Po dni volna nám povinnost velí pokračovat směle dále. Fabian zůstal v Benasque. Dá si den navíc. Bohužel netušíme, že se rozhodne nepokračovat v GR11. Mariovi to šlape, jak Nadalovi na Roland Garros. Mám co dělat, abych mu stačil. Okolní scenérie lahodí mému oku. Končíme u refugia Anglios.

První full zero day. Odpočíváme v Benasque. Pijeme pivo. Pereme hadry. Jíme pizzu. Je to čistě pánská jízda.

Po kvalitním spánku v chatce nás čeká dnes poslední úsek do města Benasque. Těšíme se na kemp a doplnění zásob. Okolní hory mě nepřestávají udivovat svou nádherou. Dopoledne potkáváme mnoho turistů. Někteří z nich jdou okruh po refugiích, který v této oblasti vede. Zatím to nevím, ale bude to poslední chodící den s Fabianem.

Z Parzánu trekujeme k Refugiu Viados. Počasí nám přeje. Dojde na bruchetovou pauzu. Déšť nás dožene odpoledne u Viadosu. Po krátké pauze na pivo to docvakneme do domečku, stojícím na tom nejpěknějším místě. Příchod dvou horolezkyň je večerní bonus.

Od Refugia de Pineta trekujeme do sedla Collado de Pietramula (2150 m.n.m). Dále klesáme 12km do města Parzán. Prší. Je ponuro. Nevíme, kde budeme dnes spát.

Pokud přechod sedla Cuello de Tebarray měl být ten nejtěžší den, dnešní jej jednoznačně předčil. Z hlediska fyzičky byl dnešní úsek masakr. Od refugia de Goriz jsme směřovali k Refugiu de Pineta. Cesta byla jako na horské dráze. Pivo v cíli bylo za odměnu.

Z Torly po půl dni odpočinku pokračujeme zpět do hor. NP Ordesa je nejvíc turistické místo, kterým doposud procházíme. Mraky jednodenních turistů naštěstí končí ve většině případů na konci údolí u vodopádu. Výšvih k refugiu de Goriz stojí dost sil. Fabian volá po pizze a pořádné posteli. Bouřka nám stavění bivaku komplikuje.

Z kempu v Bujaruelu jdeme do Torly. Dnešním cílem je najít sport obchod. Já si koupím triko a Mario nové boty. Fabián se těší na pizzu. Zuza vyráží napřed. Bude se snažit dostat k chatě Goritz ještě dnes. My s klukama plánujeme v Torle zůstat a orazit si. První zero day čeká!

Z parádního bivaku si to štrádujeme směr Bujaruelo. Přírodní krása všude okolo mi vyráží dech. Odpoledne nás dožene Fabian. Kemp v Bujaruelo u mostu je plný. Navíc se žene bouřka. Popojdeme do druhého kempu, kde se ubytujeme. Večerní průtrž mračen otestuje můj tarp.

Nejtěžší den na trailu. Tak o dnešku psal v průvodci Brian Johnson. Několik dnů dopředu sem se na tento den připravoval. Psychicky. Měl jsem z toho mrazení v zádech. Noc byla na vláhu bohatá. Ráno jsem kvůli obavám z bouřek vystartoval brzy. U jezera jsem potkal Mária a Zuzu, kteří zde bivakovali. Sedlem jsem prošel, jak nůž máslem. Od refugia Bachimana bereme alternativní stezku GR11. Díky Mapám.cz se daří nalézt cestu. Traverz nad údolím, podél potrubí je výzva. Povahám se strachem z výšek tohle dobrodružství NEDOPORUČUJU! K jezeru Ibones de Brazato přicházíme bez vody, vyprahlí jak z cesty pouští. Bivak si postavíme na jednom z nejhezčích míst na celé GR11.