Teplo. Vedro. Strašný teplo. Čím se blíží moře, tím teplota roste. Hraju se sluncem bojovku. Výhrou je stín. Přecházím na taktiku chůze – pauza v přesně daných intervalech. V městě Macanet de Cabrenys pauzíruju, dokupuju zásoby a užívám si místní autentičnosti. Potkávám samé korkové duby. Zažiju hezký podvečer v La Vajol s vyhlídkou na moře v dáli. Spím na prasáka v lese u trailu, pod širákem. Nesnáším katalánské komáry.
Farmář ani divočáci si pro nás v noci nepřišli. Ráno jsem celej rozlámanej. Snažím se kluky nebrzdit. Vyrážíme všichni tři společně. Jake to k refužku Talaixa táhne v tempu vyjímečném. U refužka doplníme vodu. Zbytek dne s ní nelze počítat. Za refugiem Refugi de Sant Aniol d’Aguja svlažíme svá těla v přírodních bazéncích. Když končíme, navalí se tam tolik lidí, že to přestává být pěkný. Rozhodujeme se dopřát velký luxus v podobě jediného kempu široko daleko. Kemp je nejdražší na celé GR11. Odpočinek jak má být je zakončen večerním koncertem nadějné písničkářky.
Po probuzení stoupám lesem vzhůru. Na hřebeni je tolik hezkých míst, kde by se dalo složit hlavu. Zamávám na rozloučenou vysokým horám a Nurii v dáli. Moře volá. Katalánci mě překvapí svou vášní pro sběr hub. Nadšení pro jejich sběr mi demonstroval i Pau, když griloval hřiba. V Mollu dokoupím zásoby. V Begetu se zchladím vychlazenou Estrellou. Ke konci dne se přidám do skupiny dvou hikerů. Kráčíme tři.
Po odpočinku v Espotu, kde to bylo pro pauzu jako stvořený, se vydávám dál po GR11. Vítá mě Katalánsko. Vysoké hory jsem nechal za sebou. Možná to způsobí mou největší mýlku. Že to mám do Andorry kousek a do cíle jakbysmet. Náročnost terénu, převýšení, které se nemenší a vyšší teploty, mi dávají tušit, že to bude řehole.
Po noci strávené na hostelu, kdy sem dlouho do noci trávil večeři, dáváme dlouhou snídani u kostela s Fabianem a Nielsem. V poledne dojde i Nadirah, která vyráží směr Orbara napřed. Odpoledne je pestrý. Vedro, kolaps Nadirah i výjezd dobrovolných hasičů. Bivak a koupel u řeky dodá všemu potřebný klid.
Druhý den mě čeká setkání s pravým španělským hicem. Vedro je celý den jako blázen. Z Bery dojdu těsně před Elizondo.