GR11 – DEN 5.
Kluci holandští z pokoje vstávají v 6:00. My spíme do 9:30. Potvrzuju si, že za půl hodky to ráno nedávám😅 Prostě nejsem schopen se nastartovat. Kluk na recepci je naštěstí v dobrým rozmaru a nedělá ze 2 minut po desáté drama (check out do 10:00).
S Nielsem a Fabianem jdeme snídat ke kostelu. Lavičky už něco pamatují, ale je tu voda a chládek. Láduju se jogurtem, zbytkem chipsu a chorizem plus ovocem. Nabízím klukům. Smějou se, že sem toho koupil moc a snažím se to udat. Svatá pravda:) Dorazí Nadirah a přidává se k nám.
Začínají se scházet lidé na mši. Je neděle. Kluci odcházej. Dnes dávají zero day (nula kilometrů na stezce). Já cvičím a píšu report Den 4.
Na cestu se pouštím až ve 12:30. Dneska mě čeká „jen“ 15 pohodových kilometrů. I tak nechci management vody podcenit. Do dalšího města nelze s žádným přírodním zdrojem počítat. Teplota nabírá na obrátkách (pro dnešek se počítá s 35 stupni Celsia). Začátek stezky vede lesem. Po pár kilometrech přichází to pravý labůžo. Jde se po šotolině, bez stínu. Je teplo k zalknutí. Peču se jak sele na rožni.
Po 2h svižný chůze dojdu kluky z východního Německa, Hagena a Christiana z Jeny. Siestujou pod stromem. Hoši se loučí. Já dál odpočívám.
Najednou mi přijde zpráva od Nadirah, která je chvíli přede mnou, ze nemá vodu. Píše, že je 2 kilometry od Orbary. Odpovídám ji, ať je v klidu, že už to docvakne. Další zpráva je, že panikaří a volá 112. Dělá se ji zle.
Koukám do mapy. Nebude ode mne víc jak 1,5km. Pomoc je sice na cestě a kluci z Jeny na ni musejí narazit. Měl bych blbý pocit, kdybych ji nechal na holičkách.
Balím a vyrážím vpřed. Dojdu k nim za 20 minut. Hagen a Christian jsou praví džentlmeni. Našli Nadirah, stabilizovali ji, dali ji vodu a počkali s ní na záchranáře. Já ji věnuju aspoň jablko.
Za několik minut se z lesa ozývá „Ola,ola,ola“. Chtistian bere svůj Ospreyackej batoh a píská na nouzovou píšťalku. Dobrovolní hasiči z Burguete přicházejí. Jsou to 4 borci. Ptají se N, zda může chodit. Vezmou ji batoh a doprovodí ji k autu, který kvůli neprostupnosti terénu museli nechat nahoře. Jsou milí a laskavi. N přiznává, že podcenila teplo a vzala si málo vody. Měla štěstí v neštěstí. Byl tu signál, vytočila 112 a přes polohu sdílenou pomocí Whatsappu ji dokázali zaměřit.
Já scházím s klukama z NDR do Orbary. Kupuju si nealko pivo. Za chvíli přivezou Nadirah. Je v cajku. Říká, že fyzicky dobrý, ale psychicky je dole. Hasiči jsou takoví sekáči, že ji bukujou hostel v Hiriberri (cíl etapy).
V hospodě mě zdraví starší manželský pár. Dnes sem je potkal na trailu. Mirek a Vlasta. Důchodci. Na GéeRko vyrazili ve St odpoledne (jako já). Mají velký krosny a pohorky. Čas mají jen do konce srpna. Potom musejí hlídat vnoučata a psy svým dcerám😁🤣 Chtějí pokořit celou trasu za 40 dnů (průvodce počítá 47). Vyprávějí mi o Islandu, kde byli v červenci:) Smekám! Chci být stejný řízek a ve formě, až budu v jejich věku😁Vlastě chválím Skinnersky (barefoot ponožko-boty, ve kterých chodí moje Monča).
Dnes večer se mě ujímají Hagen a Christian z NDR a ptají se, zda se k nim přidám na bivak u řeky. Souhlasím.
Louka za městem je úžasná. Posekaná a rovná placka.
Stavíme tarpy. Koupačka v řece je krása nesmírná😀 Krom kluků z Jeny tu je ještě manželský pár od Magdeburgu – Uta a Frank. Oba to jsou velcí sympaťáci. Vyprávěj o cestách z NDR do Bulharska, do Rily a Pirinu.
Já si mezi nimi připadám jako Mauglí. Zase se mě někdo ujal🤣
Jo a v Burguete jsme slavili naší první stovku kilometrů na trailu.
Jupí😀
Ujito: 15km
Nastoupáno: 413m
Naklesáno: 578m
Kumulativní vzdálenost uražena: 118km