Po odpočinku v Espotu, kde to bylo pro pauzu jako stvořený, se vydávám dál po GR11. Vítá mě Katalánsko. Vysoké hory jsem nechal za sebou. Možná to způsobí mou největší mýlku. Že to mám do Andorry kousek a do cíle jakbysmet. Náročnost terénu, převýšení, které se nemenší a vyšší teploty, mi dávají tušit, že to bude řehole.
Od kaple do městečka Espot nám to zabere něco málo přes hodinu. Cesta jde stále dolů. V Espotu si dopřejeme pořádnou snídani v kavárně. Po odchodu Maria zažiji nepříjemnou chvíli. Zbytek dne si užívám volna, peru, relaxuju, jdu se kloudně najíst.