Blog

Dnes trekujeme jednou z nejhezčích oblastí doposud. Vykukují na nás vysoké hory. Procházíme kolem útvarů, které musely zažít neuvěřitelné geomorfologické procesy. Je to úžasné vidět, jaký je příroda umělec. Picasso bez debat! Těšíme se do Candanchú na jídlo a nákup.

Z plošiny Aguas Tuertas postupujeme směr Candanchú. Během filtrování vody z řeky nás dojde Fabián, kterého jsem od Burguete neviděl. Končíme kousek za Refugiem Lizara, kde rozvineme náš bivak.

Zuza velí stávat v 6:00. Obava z bouřky, která by nás mohla chytnout na cestě přes dvoutisícové sedlo Petraficha je velká. Ze sedla La Mina to je jedna velká nádhera. Končíme na náhorní plošině Aguas Tuertas v domě pastevců.

Z Isaby mě čekal odpočinkový den. Jedna etapa dle průvodce s koncem v kempu Zuriza. Jelikož byl obchod v kempu Zuriza uzavřen (ačkoliv průvodce píše, že funguje), nakoupili jsme na více dní. Pohodová cesta údolím kolem řeky. Na konci s výhledy na zvedající se štíty hor.

Z Ochagavii makám do dalšího horského městečka Isaby. Jakmile se vyškrábu na hřeben, cesta dál vede po náhorní plošině. Den je jak korálek a výhledy na vysoké hory v dálce byly úžasné. Po obědě jsem potkal Polku Zuzu. Od té doby kráčíme spolu. Následuje milé setkání s Nadirah a klukama z Jeny v Isabě večer u piva. Slavnosti a punkový spaní na balkoně sportovní haly.

Dnešní etapa má vše. Ráno je pěkný. V Hirriberi chcípl pes a kavárna je zavřená. Ranní kávový rituál se nekoná. Cesta vede přes náhorní plošinu, listnaté lesy i šotolinu. Na hřebeni fučí, je mlha a jemně mrholí. Fakt je kosa. Tři cibulový vrstvy to jistí. Do Ochagavie docházím za slunce a zvuků studentských kapel.

Po noci strávené na hostelu, kdy sem dlouho do noci trávil večeři, dáváme dlouhou snídani u kostela s Fabianem a Nielsem. V poledne dojde i Nadirah, která vyráží směr Orbara napřed. Odpoledne je pestrý. Vedro, kolaps Nadirah i výjezd dobrovolných hasičů. Bivak a koupel u řeky dodá všemu potřebný klid.

Čtvrtý den na trailu. Budíme se do zimy, mlhy a deště. V průběhu dne se začne střídat krása s nádherou. Baskicko nám představí pastviny, volně se pasoucí koně a nakonec vykoukne i slunce. Cílová stanice je v Burguete, kudy prochází jedna z cest Camina. Dneska to je odpočinkový den s vidinou první (a nakonec jediný) postele. Den, který nejvíce připomínal Erasmus:)

V Elizondu jsme doplnili zásoby. Počasí se zkazilo. Přišel déšť, zima a vítr. Na hřebeni bylo nevlídné. Celý den jsme mokli a prali se s blátem. Unibuňka v sedle Puerto Urkiaga byla za odměnu.

Druhý den mě čeká setkání s pravým španělským hicem. Vedro je celý den jako blázen. Z Bery dojdu těsně před Elizondo.