GR11 – DEN 20.
V noci byl klid. Nikdo nás nevyhodil. Vyspal jsem se náramně.
Mario a Zuza odcházej napřed. Jakmile najdou místo, usuší věci. S Fabianem se rozcházíme do kopce okolo 8:15. Jak to tady tak bývá, první hodiny jsou stále do kopce.
Informace, že nad Parzánem není kde spát, byla špatná. Po hodině cesty se napravo vyklubou nádherný rovný plácky. Tam by se spalo. Což mi později potvrdí holky holandský, které to z Parzánu natáhly sem.
Dojdeme Maria a Zuzu. Zevlí v zatáčce na cestě. Vytáhneme veškerý gear a rozložíme jej na cestě. Fabian vaří kávu. Vedle teče řeka. Ideální místo. Odtud to máme do sedla Passo delos Caballos (2350 m.n.m) kousek.
Fabian by se mnou nesouhlasil. Ty kopce nesnáší. Většinou je potrpí. Před osmi měsíci seknul s kouřením. Drží se.
Za sedlem je přístřešek, kde se dá v nouzi schovat. Je krásně. Sedíme a čučíme do dáli. Rozděláme česnekový bruchety. Zuza k nim nakrájí rajče.
Deset kiláků valíme z kopce. Jak klesáme, přibývá lesů.
Před cílem etapy procházíme kolem 2 kempů. U toho jednoho vypadá dost dobře občerstvení. Nakonec pokračujeme dál. Začíná hřmít a pršet.
Do Refugia de Viados dojdeme za minutu dvanáct. Čeká tu Mario. Potkávám znovu partu českých bábovek z Refugia de Pineta. Nemůžou se srovnat s časem podávaní večere na refugiích. Oni docházejí mezi 16-17. Večere se servírují mezi 19-20 i déle. S holkami dám jedno malé pivo.
My ještě dnes nekončíme. Mario má políčeno na chatku (cabana), kde přespíme. První vychází Zuza a Mario. Fabian mě jde vyzvednout a před pátou kopeme do vrtulí.
Přidává se k nám Ervi (53, Francie). To je strašný řízek. Přešel cestu HRP (Haute Route Pyrenées). Přeletěl to za 24 dnů🤣🙈. A teď ji jde zpátky🤣🤣🤣. Je to ten největší minimalista a ultrahiker, kterého jsem měl tu čest v životě potkat!
Jeho životní příběh je pozoruhodný. Nesportoval. Vážil metrák. Chodil s těžkým batohem. Řekl si, že zhubne váhu batohu. Od té doby se posunul o kus dopředu.
Jeho základní váha vybavení vč. batohu samotného měla 3kg🙈🤣A to v tom měl malou kamerku z dronu a solární powerbanku. Jinak by se dostal na 2,7kg🤣 Bylo tam všechno. Tarp, spacák do +5, vařič, jídlo, převlečení. Bylo patrné, že tomu rozumí a nejde první dlouhý trek.
K chatce to máme necelých 5km a přes 400 výškových metrů. Fabian nás táhne, jak Bayern Mnichov Bundesligou. Prší. Úsek zmákneme pod hodinu. Došli jsme promočení.
V chatce jsme byli první. Šli jsme se umýt do řeky.
Bivak stál na nejhezčím place za poslední týdny. Cabana byla sevřena ze všech stran vysokými horami. Nad námi se tyčil Pico Posets (jedna z nejvyšších hor Pyrenejí – 3371 m.n.m). Z okolních kopců se tekly 3 říčky. Nádhera, která mě dojímala. Cítil jsem vděčnost, že tu můžu být.
Chatka byla pro 4 max. 5 lidí. Dobrovolníci ji postupně opravovali. Uvnitř byly pytle s cementem a žrádlo pro zvířata.
Před osmou se dole pod chatkou vynořily 2 postavy. Přišly k nám dvě Španělky – horolezkyně. Plánovaly tu přespat a ráno vyrazit na třítisícovky kolem.
Zuza hledala řešení. Ervi, který tu už párkrát přespal, se jim snažil galantně naznačit, že 7 se nás dovnitř nevejde. Přišel moment, kdy to nevydržel, zabalil se a šel spát do tarpu k řece.
Chtěl jsem ho následovat. Ale vidina pevné střechy nad hlavou převládla.
Vlezl jsem s ostatními do téhle sviští nory. Dveře byly uzamčený. Lezlo se oknem:) Smrad z našich věcí a nás by se dal krájet. Porovnali jsme se na zem tři vzadu a tři vpředu. Hnout se nedalo, ale vyspal jsem se kupodivu výborně.
Ujito: 24km
Nastoupáno: 1765m
Naklesáno: 900m
Kumulativně ujito: 386km