GR11 – DEN 30.

Spím celou noc jak nemluvňátko. Úplná nádhera. Vyspal jsem se snad nejlíp za celou dobu. Stáváme v 7:00. Venku je kosa. Vzduchem letí mokrá mlha. Fouká. Pocitově to jde k nule. Vaříme snídani. Nikam nespěcháme.

V refužku jsou dvě světla na solární pohon. Svítí max. 30 minut. Můžeš je vypnout i znovu prodloužit. Vymazlenost. Dneska navlíkám rukavice, čepici a dlouhý kalhoty.

Do sedla Portella de Baiau (2757 m.n.m) to je solidní nálož. Úsek od chaty má sklon Hrádku na Velké Kunratické. Jeden krok vpřed, dva vzad. Šotolina mi nedá ani metr zadarmo. Člověk se musí soustředit a hledat značky. Jsou tu, ale přijde mi, že jsou lépe vidět z protisměru.

Připomíná mi to úsek za Respomusem. Je mlha a fouká. Nahoře je možnost zdolat nejvyšší horu Andorry (Coma Pedrosa – 2942 m.n.m). Mám nakročeno, že se pokusím o útok na vrchol. Přeci jen, je to nějakých 20 minut ze sedla a 150m do výšky. Mlha zakrývá vrchol.

Poprchává. Vzhledem k oblačnosti pokus o zdolání hory odkládám na neurčito. V tomhle počasí to nemá smysl.

Cesta vede přes jezero. Oficiálně jsem vstoupil na půdu Andorry. Dolu do lyžařského střediska Arinsal ztrácím všechny vydřený metry. Přibývá „deňáků“ na výletě.

U vodopádů se dá se mnou do řeči španělská rodina na dovolený. Ptají se odkud a kam jdu. Hlava rodiny povídá, že dal loni celé Pyreneje. Na motorce😅👍Jsou milí. Líto mi je dcery, která je pobízená tlumočit do/z AJ:)

Andorra je jeden velký lyžařský rezort. Arinsal není ani trochu hezký. Jeden hotel a apartmán vedle druhého. V Arinsalu potkám Patrika z Barcelony. Říká, že neměl 2 dny pivo. Nabídnu mu, že skočíme na jedno.

Zapadneme do prvního podniku. Wifi i pivo dostaneme naservírováno obratem. Pak si na obsluhu vymyslíme bocatu s omeletou a sýrem. Pochutnáme si. Dokupujeme potraviny. Supermarket je zde výborně zásoben a dá se nakoupit famózně. Stejné platí pro outdoorové věci. V Andoře je mnoho sportovních obchodů a ceny jsou velice přívětivé.

Z Arinsalu do Aransu se musíme přehoupnout přes kopec. No skoro se mi chce v tom lese řvát. Patrikovi utíkám, ať to mám za sebou. Když najdu rovné místo (všechno je do kopce nebo v kopci nebo z kopce, rovinu aby jeden pohledal🤣), cvičím, cpu se Lays a piju količku.

Plán je skončit v kempu. V La Cortinadě jdu pro Americano. Kemp má být dle průvodce dva kilometry. Na Googlu svítí trvale zavřeno. Jdu si to ověřit u obsluhy. Bohužel, je to tak:( Žádný jiný kemp v oblasti není.

Smiřuju se s lesem. Znamená to hodinu stoupat nad město. Beru první plácky, který doporučuje průvodce. Stavím tarp a vařím večeři.

Slyším němčinu. Kousek ode mě se vynoří německý pár. Staví stan. Začíná pršet. Je tu daleko chladněji, než ve španělský části.

Andorra mě nenadchla. Asi na to bude mít vliv moje psychické rozpoložení.. Je to tu moc vyvoněný, svázaný. Domy, auta, lidi. Za psí hovno můžeš dostat pokutu 60-300 Euro🙈 (tím neschvaluju nechávat hovna na ulici).

Samota na mě dopadá víc, než jsem si myslel.

Těším se zpátky do Španělska:). Andorrské mušky jsou velice „kamarádské“😅.

Ujito: 16km
Nastoupáno: 1029m
Naklesáno: 1999m
Kumulativně ujito: 554km