GR11 – DEN 28.
K ránu se probudím kvůli nerovnosti. Hrb, na kterým ležím, mě posílá na jednu stranu. Než se připravím na cestu, projdou kolem mě hikeři z refužka a Toni s Claudií.
Po pasáži podél řeky se stezka stáčí do kopce. Stoupám na nejvyšší bod šest set výškových metrů.
Překvapilo mě, že byla v noci u řeky malá vlhkost. I tak nahoře rozložím všechny věci a dvě hodiny suším.
Přepočítám se, že sedm kilometrů do Tavascanu, bude dávačka. Není. Prudký sestup po hnusný, ostrý břidlici nebo co to je za šutr. Ničí to boty.
V Lleretu dobírám vodu z fontány. Potkávám farmáře s jejich border koliemi. Sestup mě vysírá víc a víc. Chci být rychle dole.
Tavascan je pěkná turistická vesnička. Žije to tu. Jdu do mini supermarketu dokoupit jídlo. Sedám pod strom u laviček a láduju to do sebe. Chipsy a količka nesmějí chybět. Dochází Toni a Claudie. Jdou na pořádný oběd. Už v sedle se těšili na denní menu. Většinou je tříchodový a pohybuje se mezi 10-12 Euro.
Zacvičím si sestavu na záda. Dostanu chuť na pivo. Aspoň malý. Nakonec se vydám v půl třetí šlapat.
Včerejšek se opakuje. Prudký stoupání, vedro a břidlice pod nohama. Dojdu do vesnice Boldis Sobira. Podobá se Dorve. Toto je ale hezčí, udržovanější a jsou tady lidi😅
Dobírám vodu ve fontáně a v tu ránu se spustí déšť. Slabý. Zatím. Jdu zpátky do vesnice. Vyhlídnul sem si tam domek. Schovám se do výklenku vstupních dveří. Ještě že jsem tak skladný:) Déšť přechází v bouřku. Celkem to je rámus. Padá přehrada vody.
Jsem vděčný, že tu můžu sedět. Přehazuju přes sebe Tyvek. To je naprosto multi-univerzální věc. Primárně tuhle stavební folii používám pod karimatku. Nepromokne a neprorazí se. Rychle sne. Přes den si na ni jen tak sednu. No a dneska sem si z něj udělal přikrývku😅
Jde okolo paní s klukem. Kdyby měla, hodí mi pětikorunu. Pak se vrací od auta a říká, ze opodál je větší přístřešek. Poděkuju a zůstávám tu. S tím svým jsem spokojený. Chvílema řeším dilema, zda nevyšoupnu batoh na déšť. Nakonec sedíme spolu i s hůlkami a pozorujeme přírodu při práci.
V půl šestý je po dešti. Jdu dál. Před bouřkou jsem živil naději, že bych to dneska docvaknul do Areu. Teď už to tak optimisticky nevidím. Rvu se se serpentinami a polykám metry vzhůru jeden po druhém.
Po hodině a půl jsem v 1950 m.n.m. Cesta se narovná. Do sedla zbývá přes 300 výškových. V ten moment se otevře super výhled. Je rozhodnuto. Balím to. Pokračovat budu zase zítra. Kochám se výhledem do hor a údolí.
Uklízím koňský koblihy a připravuju místo pro tarp. Stavím vzorně ve 20:01 dle regulí NP. Sem tu úplně sám. Opodál cinkají zvony koní. Ve svahu pode mnou se prohání vysoká zvěř.
V noci má klesnout teplota ke 4 stupňům. Možná zaprší. Já, tarp i péřák jsme dobře připraveni.
Ujito: 21km
Nastoupáno: 1701m
Naklesáno: 1067m
Kumulativně ujito: 515km