Blog

Z údolního bivaku na španělské straně stoupám zpět na hřeben. Značení mi dává zabrat. Bez Mapy.cz bych tam bloudil ještě teď. Přestávkuju na Refugiu de Malniu. Visí tu fotka Kiliana Jorneta, když tudy přebíhal. Bivakujeme s Pauem u Refugia de La Feixa. Slunce zapadá za zvuků kytary a zpěvu slečny, která to tu vede.

Vyspalej do růžova si to šinu dál. Dnešní etapa je kochací. Pozvalna stoupám 12km podél řeky Riu Madriu k Refugi de l’Illa. Moderně zařízené refužko leží na hezkém místě. Cestou potkám nového kamaráda z Holandska – Stijna. Pau nás přizve bivakovat s ním na jeho super tajném místě. Večerní vyprávění u ohínku je třešničkou na dortu.

Druhý den se rvu s kopcema v malém horském státě. Pořád jsem tady tomu nepřišel na chuť. Počasí se lepší. V Encampu dokoupím zásoby. Skočíme s klukama na pivo. Jím jednu z nejhorších pizz v životě. Objevím parádní plácek pro bivak.

První den v novém státě. Ráno se z Refugi de Baiau přehoupnu přes hřeben do Andorry. Pivo a nákup procesuju v lyžařském resortu Arinsal. V la Cortinadě vystřízlivým. Kemp je uzavřen. Bivakuju v lese. Kopcovitost a odlišnost Andorry dopadá na mou psychiku.

Spal jsem v přírodní ložnici s nejhezčím výhledem. Bouřilo v okolních kopcích. Tarpem profukovalo. K ránu šla teplota dolu. Budíček mi obstarali koně. Užil jsem si zastávku v městě Areu. Koupel, sprcha, dokoupení zásob a nejlepší bocata na cestě. Výšvihem do hor dotlačím káru až na Refugio de Baiau. Zde znovu potkám Paua. Spim v bivaku na hranici s Andorou.

Z bivaku za Estaonem mě čeká další výživný den. Výškových metrů ani tepla neubývá. V Tavascanu si dopřeju pauzu a dokoupím zásoby. Přečkám bouřku ve vesnici Boldis Sobira. Spím pod hřebenem s krásným výhledem do okolí. Všude je ticho a klid hor.

Po odpočinku v Espotu, kde to bylo pro pauzu jako stvořený, se vydávám dál po GR11. Vítá mě Katalánsko. Vysoké hory jsem nechal za sebou. Možná to způsobí mou největší mýlku. Že to mám do Andorry kousek a do cíle jakbysmet. Náročnost terénu, převýšení, které se nemenší a vyšší teploty, mi dávají tušit, že to bude řehole.

Od kaple do městečka Espot nám to zabere něco málo přes hodinu. Cesta jde stále dolů. V Espotu si dopřejeme pořádnou snídani v kavárně. Po odchodu Maria zažiji nepříjemnou chvíli. Zbytek dne si užívám volna, peru, relaxuju, jdu se kloudně najíst.

Z koňské cabany trekujeme na Refugio Restanca. Mário mi utíká. Na chvíli ztrácím svou kšiltovku. Opět ji naleznu. Pauzírujeme na Refugiu Colomérs. Znovu se těžce rozhodujeme, jestli zůstat nebo jít vstříc bouři v horách. Dotáhneme to až do národního parku Estany de Sant Maurici v Katalánsku. Jak se stmívá, je to kvapík s hledáním bivaku. Spíme jako králové.

Z dechberoucího bivaku u Refugia Anglios hikujeme dál po GR11. Koupeme se v přehradě. Vyřizujeme korespondenci. Káva na refugiu Conangles zpestřuje náš den. Váháme jestli pokračovat do hor či raději zůstat. Bouřky se honí všude okolo. Nakonec dojdeme do koňské cabany 2km před refugiiem Restanca.