GR11 – DEN 43.

Jak se bivak zdál být večer idylický, přes noc a ráno tomu bylo přesně naopak. Přes hřeben se valí veškerá oblačnost včetně větru. Vítr mi nedá spát. Ráno se budím do totálního bílého mlíka. Spacák a věci jsou navlhlé. Není vidět dál než kousek před sebe. Balím a valím.

Procházím kolem kláštera Sant Pere de Rodes. Zahalen je poctivě v mlze. Kousek po silnici, kde se navzájem vylekáme s krávama. Sestup do La Selva de Mar jdu s maximální opatrností. Spousta namydlených kamenů mi to nedělá lehký.

Po devátý sem v El Port de la Selva. Píšu Zuze, zda přijdou do města na kávu. Zprávu čte pozdě. Chvíli čekám. Nic dramatického. Zavěsím spacák na strom u pobřežní kolonády a suším. Sedáme s Mariem a Zuzou do surfařského baru naproti.

Oni trek došli včera. Dneska zůstávají v kempu. Odpočívají. Zuzu sem viděl naposled v Benasque. Mario se oddělil v Espotu před Andorou. Probíráme historky, a že jich není za více jak šest týdnů málo.

Řešíme bivaky. Řeč nestojí. Je to fajn. Moc fajn. Zuza zítra stopuje do Itálie, kde se nalodí k polským přátelům směr Varšava.

Mario se vrátí domů do Madridu. Jak mi říkal na trailu: „Moje čtvrt není bezpečná, ale když tam žiješ od mala, víš jak v té džungli chodit😅.“

Začínám být nervózní. Zbývá mi posledních 16km. Je to jak jít na pivo s lidmi, co zkoušku dali a ty na svůj zápis do indexu čekáš.

Dokupuju jídlo ve Sparu. Tam se loučíme. Před jednou vycházím z města na Cap de Creus. Mám kliku. Počasí je dnes pod mrakem. Slunce se vyklidilo.

Celý Cap de Creus je přírodní chráněná rezervace. Cesta se klikatí nahoru dolu. Dělám menší pauzy. Piju dost vody. Táhnu ji sebou 4,5l. Na Cap de Creus není pítko. Na záchodcích majáku je cedule, že není voda pitná.

Pět kilometrů před cílem zahlídnu maják. Občas mě zatahá lýtko. Levá achilovka mě pošťuchuje od Refugio de Llauset. Zatím jsme dycky našli kompromis. Tedy spíš ji dávám kouř a ona drží!

Výškrabu se na maják. Poprosím o fotku. Samotný mys Cap de Creus je 500m níž dole u moře. No když už to odznačili až sem, mohli to dotáhnout až do cíle. V kamenném bludišti ostrých kamenů, omletých mořskou vodou, hezkou řádku minut bloudím. Bez Map bych to nenašel.

Konečně. Sem tam sám. Slézám těch posledních 80m. Ošplouchnu ruku v moři. Radostí si křiknu! Natočím video. První verze se mi nezdá. Točím další.

Jdu na pivo do majáku. Volám s Moni. Píšu rodině a přátelům. Užívám si výhled na moře a Cadaques.

Řeším, kde budu bivakovat dnes večer. Paní v infocentru je super extra laskavá. Říká, že bivak na pláži je cajk. Ale pak dodává, že jsme v nejvyšší zóně ochrany přírody. Hledá mi spoj do Cadaques a Port de la Selvy. U Cadaquese mi dává tip na pláž, kde bych mohl přespat.

Beru bus z Cap de Creus, který tu každých 20 minut pendluje a vyváží turisti na horu od parkoviště v Portlligatu. Svezu se dolu. Když si to metelím na tu pláž, potkám tu samou paní jak se baví s kolegou u parkoviště. Usměje se a povídá, ze jdu správně:)

Dostat se na pláž je boj. Musíš projít zarostlým tunelem. Keře s ostny mi dají zabrat🙈Na pláži se vykoupu. Nikdo tu není. Je to mala zátoka. K večeru projde parta mladých lidí kolem.

Je sem vidět ze silnice. Cedule zákaz kempovaní mi nevoní, i když nekempuju, ALE bivakuju! Sbalím se a povylezu nahoru nad zátoku, kde nebudu tolik na ráně. Výhledy na moře a kotvící plachetnice. Místo dobrý.

Najím se.

Najednou, jako když otočí knoflíkem do polohy VYPNUTO. Tělo se vyplo. Došlo do cíle. Bere rest. Dostavám zimnici. Zachumlám se do spacáku.

Zimnici pořeším, ale horší jsou komáři. Ty jo, dostavám takovou čočku, že začínám šílet. Nasazuju aspoň headnet (moskytiéru) na hlavu. I když mám na sobě všechno s dlouhým rukávem, teče krev.

V noci mě zbudí zvuky. Otočím se a nějaký zvíře peláší pryč. Je slyšet dusot. Možná prase. Možná jelínek. Nevím. Převaluju se. Upadám do svého deliria.

Ujito: 24km
Nastoupáno: 570m
Naklesáno: 1015m
Kumulativně ujito: 861km (CÍL)