GR11 – DEN 42.

Prasata se nevrátila. Dobře jsem se vyspal. V 6:30 mi zvoní budík. Zamáčknu jej. Vím, že každá minuta oddálení vstávaní rovná se víc slunce a tepla na trailu. To se bude rovnat více kapkám potu🤣

Vykopu se v 6:45. Slupnu poslední tabletku hořčíku. Zacvičím si. Běžím.

Els Vilars je ospalá vesnice takhle po ránu. Není tu až na vinařství a pár haciend vůbec nic. Teda je. Fontána s vodou. Dalších šestnáct kilometrů do Vilamaniscle nebude nic. Řeky jsou vyschlé. Všechno je suché jak trout.

Zuza, Mario i Pau jsou den přede mnou. To je výhoda. Přes Whatsapp si s nimi konfirmuju, že tam a tam voda skutečně je/není. Přestávám být lempl a raději ty 3 litry na každou výchozí etapu naberu.

V Els Vilars mi píše Pau, že někde tady nechal trekové hole. Zda bych měl oči otevřené a když je najdu, ať je přinesu. Moc rád. Oči budu mít na stopkách. Bohužel Pau neví, kde je nechal. Jeho úsek je osm kilometrů dlouhý:(

Sedm kilometrů šlapu silnici. Za hodinu ten úsek slupnu, jak malinu. Na silnici mě to nebaví. Přepínám na autopilota. Koukám kousek před sebe a jedu. Potkávám cyklisti na silničkách.

Z Mas Pils začíná šotolina. Chápu konečně, co Pau myslel tím, že to je úsek plný trní a jiného sajrajtu. Tohle je učiněná křížová cesta. Ty kráso, do sedla to je pošušňáníčko. Úzká pěšina. Zleva mě mydlí ostružina. Zprava nějaký středomořský sukulent. Sem poškrabaný do krve. Pot mi do ran pouští sůl. To je mejdan🤣V trní vidím různý hikerský artefakty jako sáčky, ponožky, spodky, atd.. To trní je nemilosrdný a serve z báglu vše🙈

Ze sedla jdu dolu ke starému kostelu. Zase trním. Kontroluju zahrádku restaurace, zda hole nezůstaly tu. Nic:( Do Vilamaniscle zbývá 6 km po prašný cestě/silnici. Dneska to odsýpá.

Po poledni jsem v městečku. Mám natočeno osmnáct kiláků. Sedám do stínu v parčíku u fontány s vodou. Obědvám bagetu se sýrem, rajčetem a oliváčem. Suším spacák. Dvě hodiny si takhle hovím. Je tu koupaliště. V tom horku to zavrhuju. Šlapu dál.

Po hodině chůze si dám ve stínu 30 minut pauzu. Vedro je ubíjející. Piju jak velbloud. Čtyři kilometry ze sedla se mi otevře pohled na Llancu a moře. Letím dolů.

Potkávám Španěla, který začíná GR opačným směrem. Při představě, že to dojdu a dám si to zpátky, HNED, jako Herve z Francie, o kterém sem tu psal (on dělal HRP, to je ještě jinačí level), jdou na mě mdloby😁

V Llance zapluju do sámošky. Pringlesky, količka a už se to v parku hoduje😁

Pak dojdu kousek do centra. Sedám na zahrádku hezkého náměstí. Prosím si Estrellu. Požádám i o menu. Servírka dělá takový ksichty, že zírám. Asi je velký teplo:) Bocata s omeletou, sýrem a rajčatovou salsou. Krása.

Tankuju tři litry vody z fontány. Cil je nad městem. Potřebuju jen kousek rovného plácku pro vandráka mého tipu:)

Ze dvou kilometrů dělám 4 a 450 výškových. Vybírám místo, jak bába jablka na trhu🙈Nakonec končím nad sedlem za zídkou. Je tu prostor přesně pro károšku. Tarp nestavím. Mam výhled na Llancu i na zbytek poloostrova.

Místo slouží asi i jako záchodek. To řeším kamenama. Spal jsem mezi kravskými hovnami. Tohle taky zvládnu.

Zítra bych se měl potkat s Mariem a se Zuzou. Dneska došli na Cap de Creus a zakončili tak GR11! Pokud to dobře půjde, zítra se přidám do party. Zbývá mi posledních 21km.

Na jednu stranu je to zvláštní pocit, že tahle procházka končí. Na druhou tam je touha dotáhnout to zdárně do cíle. Těším se na odpočinek:)

Ujito: 32km
Nastoupáno: 1044m
Naklesáno: 989m
Kumulativně uchozeno: 837km