GR11 – DEN 41.

Noc byla bez deště. Sem tam se z lesa ozval zvuk. Vstal jsem v 6:30. Čistím si zuby.

Beru hořčík. Před odjezdem jsem řešil hořčík v lékárně. Magistra mi různý tablety vysvětlila, jak to funguje. Šlo mi o nejvyšší efektivitu. Gro je prý nebrat magnesium s jídlem. To se pak naváže na stravu. Nevstřebá se. Takže hezky pěkně na lačno. Aspoň dvě hodiny dodržet odstup od jídla.

Jedu tak první kilometry na zásoby tuku, který už nejsou😅Vážení po návratu bude zajímavý. Před odjezdem tam svítila 71.

V 7:30 žeru první kilometry. Do La Jonquery se jde po široký šotolinový cestě, téměř z kopce.

Město objíždí hlavní tepna z Francie směr Girona. Ruch kamionů a aut značí civilizaci. La Jonquera nemá příliš valnou pověst. Po zavedení zákazu prostituce v sousední Francii v roce 2016, došlo k rekordnímu nárůstů nejstaršího „řemesla“ právě v La Jonquere a okolí. Když si o městě budete hledat nějaké informace, vypadne na vás prostituce, mafie, obchod s lidským masem.

Kupuju si količku. Ve městě mě zaujme množství zavřených krámů. Dost realit je na prodej či pronájem. Působí to smutně. Míra prostituce a stím okolo spojené tomu zde asi nenahrává.

Najdu kavárnu, kde sedí místní. To je pro mě většinou dobré znamení. Dobíjím telefon. Snídám kávu s bocatou (ta obsahuje omeletu, sýr a rajčatovou pomazánkou). Oboje hodnotím na jedničku podtrženou! Paní vrchní je milá. Dotočí mi i vodu sebou.

Nakupuju věci k jídlu. U kostela volám s Mončou a Donniem. To je zas milý.

Po jedenáctý se pouštím na stezku. Do Requesens to je nakládačka jak blázen. V hlavě mi hrajou Wanastovky – Tak mi teda nandej. Několikakilometrový stoupání na přímým poledním slunci dělá z Venoje rozinku.

Strategie hodina chůze = voda a pauza jde do kopru. Stavím a odpočívám víc a častěji. Piju. Čtyři kiláky před etapou si dám pětačtyřicet minut ve stínu. Hodně mi to pomůže.

V Requesens je hospoda a ubytovaní. Místo mi připomíná život pouštních kmenů ve Star Wars. Vyprahlo a zas jen vyprahlo. Všechno je suchý jak cesta. Hospoda je bohužel v pondělí zavřená. No nic. Jdu dál.

Za pár set metrů je fontána. Voda je hodně železitá. Když naplním všechny lahve a loknu si, dočtu se v průvodci, že si není kvalitou vody jistý🤣Železitá je, ale teče a vytéká z fontány. Raději všechny láhve přefiltruju.

Když mám hotovo, projíždí kolem auto. Ptám se, zda je voda ok. Paní s dcerou že jo, ale že v Requesens je lepší. Ať jdu, že mi ji ukážou. Tak raději všechno zas vyleju. Vracím se 300 metrů.

Paní je majitelka statku. Natočit si můžu u ubikací. Ptá se, zda ještě něco nepotřebuju. Vypálím, že bych si dal pivo:) Přináší Estrellu Galiciu🤩Nemá na zpět. Volám za ni, ať to nechá.

Je milá a laskavá. Nabízí mi i postel za EUR 15. To je lacinější než noc v kempu v Bassegodě😅Žije tu a dává to do kupy už 4 roky. Práce tam je jak na kostele. Bavíme se o suchu. Říká, že vodu ze svého zdroje zatím mají, ale že takové sucho co panuje, je abnormální:( Být to při jiné příležitosti, zůstal bych a podpořil tenhle sympatický projekt.

Se třema litrama vody trekuju dál. Pořád je totální teplo. Po par minutách krosím řeku. Teče. Je tam malá tůňka. Neváhám. Rochním se, jak prase v blátě. Osychám pomalu na kameni.

Cesta se klikatí traverzem. Stoupám do sedla. Parádně to odsýpá. Nikoho za celý den nepotkám. Nahoře koukám do dáli na moře. Je to ještě kus. Minimálně dva dny cesty.

Padesát minut pod sedlem by měla být dle průvodce místa pro bivak. Cestou přeskakuju zmijí mládě. Div jej nezašlápnu🙏Několik dobrých míst přejdu.

Dojdu k suché studánce. Je tu stolek s lavičkou. Už něco pamatují, ale na večeři dobrý. Bomba začíná docházet. Vodu na brkaši mi ještě ohřeje.

Naproti v ostružinách začnou zvláštní zvuky. Nejdřív mi přijde, že tam někdo bivakuju. Jako by stavěl stan. Trvá to dobrou půl hodinu. Potom se ozve zvuk podobný lidskému. Jím. Občas tam kouknu, ale nevěnuju tomu pozornost Najednou se zvuky přesunou napravo. Tam je vysekaná mýtina. Ode mě mezi 30-50 metry.

Vidím tam nějaké černé siluety. Domnívám se, že to je asi pes nebo srnka. Hovno. Bachyně velká jak slon se dvěma mladými. V jednu chvíli si to namíří k mému stolku. Krve by se ve mně nedořezal. Scénář je vyskočit na stolek a tančit. To by mohlo zabrat. Dělám hluk. Zastaví se. Odchází opodál. Stojí s mláďaty v lese a nikam nejdou.

Nadávám kraťasy. Přemýšlím, že půjdu na čelovce dál. Pak si to rozmyslím. Zůstanu. Byl jsem tady první. Od studánky a stolečku se přestěhuju nahoru pod korkový duby hned vedle cesty.

Ležím a píšu tenhle report. V jednu chvíli na mě kápne. Zdráhám se tomu uvěřit. Padesát kiláků od moře, kde cesty pukají vedrem, prší. Ne. Nechce se mi teď stavět tarp. Co mi zbývá.

Nejde mi to vůbec. Místo je úzký. Fouká vítr. Čelovka nesvítí (Moni mi dala skvělou čelovku, ale tu si setřím doma😅🙈). Kolíky nejdou do suché půdy zarazit. Jebu je kamenem po hlavě. Seru na to, jestli budou ohlé. Potřebuju tarp postavit. Zoufalost posilám pryč a snažím se vylidnit. Nakonec se dílo daří. Sem pod střechou. Prší stále.

Cestou sem minul ceduli s výstrahou před padajícími stromy. Doufám, že mysleli až ty další🤣. Jídlo věším na strom dál od bivaku, ať to nevábí zvěř.

Zítra je cílem Llanca. Je tam kemp. Zkulturnit se. Když to dobře půjde, tak z Llancy je do cíle poslední etapa.

Ujito: 33km
Nastoupáno: 1279m
Naklesáno: 1216m
Kumulativně ujito: 805km