GR11 – pěšky přes Pyreneje – SHRNUTÍ

Cestou do Pyrenejí sem si splnil sen. Absolvoval jsem svůj první dlouhý trail. Občas jsem dostal otázku, jestli jsem za 43 dnů na cestě, objevil něco nového, změnil se nebo zda mě to jinak (de) formovalo? Těžko říct. Spíš ne.

Líbilo se mi, že jsem se staral jen o cestu, kde nakoupím zásoby jídla, zda bude na trase voda a kde budu spát. Ostatní starosti běžného života jsem pustil z hlavy. To bylo osvobozující.

Prožil jsem i slabší chvíle. Nechtělo se mi, byl jsem fyzicky vyždímanej. Ale nikdy sem nepomyslel, že bych to zabalil. Vidina cíle a nových zážitků mě hnala kupředu. Navíc jsem psal každodenní report rodině a přátelům. To byl pro mě velký závazek, že musím pokračovat a trek dojít.

Pyreneje jsou nádherný kus světa. Na spoustě míst to jsou pořád divoký a opuštěný hory. Bez signálu. V Ordese bylo mraky lidí. Připomínalo mi to Krkonoše v sezoně. Za to takový Aguas Tuertas nebo okolí Refugia Baiau, tu bylo pár lidí, jinak čistá krása a klid kolem.

GR11 je čarokrásná, férová cesta. Nováčkovi dá čas se aklimatizovat. I když to nebylo od prvního dne zadarmo, tělo i mysl měly prostor si zvyknout na zátěž.

Nadchla mě její ROZMANITOST.

Baskicko bylo kopcovitý, zelený, plný volně se pasoucích krav a koní, milejch lidí, malejch horskejch vesniček a měst. Byl sem účasten lokálních festivalů, kde každá vesnice to slavila po svém:). Značení trasy bylo na vysoké úrovni.

Navarra byla vlastně stále Baskicko.

Vysoký Pyreneje v oblasti Aragon do mě sypaly tolik krásy, že jsem nevěděl, kam dřív čočku foťáku zaostřit. Spousta refugií, kde mohl člověk složit hlavu nebo se občerstvit. Milion nádhernejch bivakovacích míst. Alternativní trasy GR11, kdy si člověk mohl vybrat, zda sejde do údolí a bude se znovu škrábat nahoru nebo to vezme po hřebeni. Řeky a průzračný jezera. Vody co hrdlo ráčí. Prostě krása.

Andorra mi dala lekci. Mysl byla téměř v cíli, ale finále bylo z Andorry pořád sakra daleko. Prožil jsem si tu jednu z krizí. Architektura andorských měst byla pro mě jak pěst na oko. Přírodní krásy trpasličího státu zůstaly lidskou rukou netknuty. Zaplať pánbůh. V Andoře byla nejvyšší koncentrace udržovaných chatek a refugií pro prima přespání.

Katalánsko byla maturita, chodecká prověrka mých schopností. Sice jsem šel v nižších nadmořských výškách, ale vyrovnat jsem se musel s vedrem, komáry, převýšením a nedostatkem vody. V Katalánsku jsem měl pocit, že lidi jsou míň laskaví, než jinde. Ceny v kempech a restauracích byly vyšší než na předešlých místech.

Radost jsem měl z gear listu. Všechny části mé výbavy dohromady fungovaly. Měl jsem sebou věci, které jsem potřeboval. Krom slunečních brýlí (nosím kšiltovku) jsem každou věc minimálně jednou použil.

Potkal jsem kvalitní lidi. Zuza (PL), Mario (ES), Fabian (D), Pau (ES), Stijn (NL), Niels (D), Christian (D), Hagen (D), Uta (D), Frank (D), Nadirah (US). Kamarádští, ochotní vždy pomoc, sdílet se mnou zážitky.

Postřehy a moudra z GR11:

• dobrá fyzická kondice není důležitá. Když to nepřepálíš, tělo si na zátěž postupem času zvykne a funguje úplně automaticky. Celej rok před trekem jsem řešil problém se zády. Fyzička nula. Netušil jsem, jestli a kam vůbec dojdu. Po týdnu si vše sedlo a o zádech jsem do konce nevěděl.
• dobrá psychická pohoda je důležitá. Když ti dobře funguje hlava a budeš věřit, že to dáš, dojdeš snáz do cíle.
• chodit sólo bylo těžší, než jít ve skupině. Sdílet námahu, radost, večer posedět u jídla nebo se těšit na pivo v dalším městě, bylo vždycky lepší v grupě. Na GR jsem si vyzkoušel obojí.
• pořádně jíst je důležité. S jídlem jsem se odbýval. Jedl sem méně, než tělo potřebovalo. Abych náhodou nenesl velkou zátěž, nakupoval jsem míň zásob. Toto bych pro příště zlepšil. Stálo mě to 5 kilo váhy.
• věk je jen číslo. Potkal jsem lidi 50+ (José z Malorky šel GR11 po třetí). Rekordmani byli Vlasta a Mirek. Důchodci z Čech, kteří potřebovali stihnout GR za 40 dnů.
• člověk potřebuje k životu málo. Sedm kilo věcí, které jsem si nesl na zádech, mi dávalo pocit svobody. Přesto mi nic nechybělo. Šel bych tak znovu.
• Mapy.cz jsou strašně dobrý. Fakt. Představil jsem je a pomáhal instalovat snad 10 lidem. Zbytek dalších je už znal a používal je.

GR11 stojí za to!