GR11 – DEN 36.

GR11 – DEN 36.

Noc byla teplá. Spacák jsem použil jako deku. Ráno vstávám na pohodu. Zbytek hikerů už je sbalený a nasnídaný. Suším věci. Vyperu co je nutný.

tábořiště nad Planoles

Původně jsem přemýšlel o zero day. Že se budu celý den flákat. Představil jsem si ten den. Káva, pivo, pivo, oběd, káva, pivo, pivo, večere, spát. To ne. Nejde mi tu prokastinovat. Ne že bych na to neměl myšlenky. Když jsem viděl, jak ostatní práskli do koní, musel jsem taky.

V devět přijela paní domácí. Trochu sem trnul, zda nedostanu pojebáno. Rozvěšel jsem vypraný hadry na zábradlí u hřiště. Ona přímo proti nim zaparkovala🙈🤣Divně na to koukala. Byl klid.

Včera Xavi povídá: „Tahle paní, je přísná, jak Brno. To poznám. Má ráda řád. Když respektuješ pravidla, seš v cajku. Jestli to přeženeš, sežere tě😅“.

Ráno jsem si na jeho slova vzpomněl. Nicméně mi to prošlo:) Dal jsem si Americano. Zabalil a v jedenáct vyrazil. Cílem bylo dojít do Nurie.

Z kempu se kopec naklonil, že sem měl chvílema co dělat. Spotify běželo na plný obrátky. Madridští levicový punkáči Ska-P mě hnali vzhůru. Za hodinu jsem ukrojil 3,5km a 600 výškových. Cesta se narovnala. Začal jsem potkávat denní turisty. Hezky to ubíhalo. Měnil jsem playlist podle nálady – Tatabojs, The Cure, The Lumineers a další.

Ve dvě hodiny, po jedenácti kilometrech, přivítalo mě městečko Queralbs. Jediný obchod měl do 17 siestu. Zašel jsem si aspoň na oběd.

Queralbs

Parádní podnik. Mila obsluha. Bylo narváno, ale pro Venoje se místo rychle našlo. Dostal jsem malého, dobře ošetřeného Mahou. Jídelák vypadal dobře. Těžko vybrat. Za normálních okolností, preferuju bezmasou stravu. Ale v tomhle případě jsem využil možnosti být zase flexiterian😅💪Grilovaný jehněcí na špejli s brambory.

radnice

Když obsluha viděla, jak koukám na tu jednu bramboru, přinesla mi ještě kousek bagety😅Den to byl dobře rozběhnutý.

oběd

Neodolal jsem dezertu. Kluk mi to vyjmenoval. To první bylo něco se sýrem. Ovčí jsem neriskoval. Nejlíp jsem porozuměl dvěma posledním. Čokoládové lanýže a čokoládový fondue. Vzal jsem lanýže. Nádhera. K tomu Americano. Hodoval jsem si, jako král🤴

Nuria tam vzadu

Do Nurie zbývalo zdolat kopce. Stoupalo se nádherným udolím, podél železnice. Šlapalo se dobře. Oběd mi dodal energii.

Nahoře jsem byl v půl šesté. Úžasně pěkný údolí. Kolem koukáš na skoro třítisícovky. Vlak dobrý. Sjezdovky a lanovky dobrý. Ale hotel velký, jak stodola, zasazený tu do prostřed přírodního parku, to mi hlava nebere. Navíc vypadá, jak sídlo Mormonů v Salt Lake City v Utahu. Mein Gott🤣

Začne krápat. Nakonec z toho nic není. Ale mraky jsou připravený. Vbíhám do toho mormonského bludiště. Je tu hotel, bufet, obchod se suvenýry. Tam si vyhlídnu količku. Pan se ptá, kam se hrnu. Říkám pro kolu. On, že zavírá (17:45). Dává mi jednu minutu. Beru kolu a děkuju.

Je tu kemp. Ještě je brzo. Jdu do cafeterie na pivo. Mají tu pivo z Valencie – Turia. Včera mi o tom vyprávěl Xavi, že má tuhle značku rád. Jdu do něj. Není to zlý.

vlak do Nurie

Ve 20:00 se přesouvám do kempu. Pěkný parcely. Lavice a stoly u nich. Stavím tarpík. Španělka od vedle mi půjčuje kladivo. Jeden kolik zmydlím tak, že jej ohnu🙈

Nuria

Vařím už za tmy, při svitu čelovky. Polívka. Druhý chod je dobrý hostinec – těstoviny s parmazánem. K tomu proteinová tyčinka (ty tyčinky z Puigcerdy byl dobrý kauf!).

Zítra stávám brzo. Čeká na mě poslední vysokohorská tůra GR11. Paradoxně půjdu přes nejvyšší bod na trase. Pak už se bude klesat k moři. Zítra mají být bouřky, tak se mi to snad podaří včas proběhnout.

hotelový komplex

Ujito: 18km
Nastoupáno: 1596m
Naklesáno: 873m
Kumulativní vzdálenost: 659km

Tags: , , , , , , , , ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *