Měsíc: Leden 2023

Nejtěžší den na trailu. Tak o dnešku psal v průvodci Brian Johnson. Několik dnů dopředu sem se na tento den připravoval. Psychicky. Měl jsem z toho mrazení v zádech. Noc byla na vláhu bohatá. Ráno jsem kvůli obavám z bouřek vystartoval brzy. U jezera jsem potkal Mária a Zuzu, kteří zde bivakovali. Sedlem jsem prošel, jak nůž máslem. Od refugia Bachimana bereme alternativní stezku GR11. Díky Mapám.cz se daří nalézt cestu. Traverz nad údolím, podél potrubí je výzva. Povahám se strachem z výšek tohle dobrodružství NEDOPORUČUJU! K jezeru Ibones de Brazato přicházíme bez vody, vyprahlí jak z cesty pouští. Bivak si postavíme na jednom z nejhezčích míst na celé GR11.

Ráno jsem měl za to, že si dám zero day ve městě. Nikam nepůjdu. Odpočinu si. Předpověď počasí změnila mé plány. Po obědě jsem vyrazil směr Refugio de Respomuso. Mario a Zuza vyrazili ráno. Fabian zůstává v hotelu. Nahoru jdu sám. Můj první solo bivak na GR11.

Noc proběhla v klidu. Krávy se držely dál od našich bivaků. Ráno se prodíráme skupinkami jednodenních návštěvníků. Lidí je tu dnes jako máku. Dopřejeme si pauzu u jezera Ibon de Anayet. Po obědě klesáme a klesáme do střediska Formigal. Odtud jdeme podél silnice do Salent de Gallega. Poslední úsek je už na moral. Fabian se těší na pizzu.

Dnes trekujeme jednou z nejhezčích oblastí doposud. Vykukují na nás vysoké hory. Procházíme kolem útvarů, které musely zažít neuvěřitelné geomorfologické procesy. Je to úžasné vidět, jaký je příroda umělec. Picasso bez debat! Těšíme se do Candanchú na jídlo a nákup.

Z plošiny Aguas Tuertas postupujeme směr Candanchú. Během filtrování vody z řeky nás dojde Fabián, kterého jsem od Burguete neviděl. Končíme kousek za Refugiem Lizara, kde rozvineme náš bivak.

Zuza velí stávat v 6:00. Obava z bouřky, která by nás mohla chytnout na cestě přes dvoutisícové sedlo Petraficha je velká. Ze sedla La Mina to je jedna velká nádhera. Končíme na náhorní plošině Aguas Tuertas v domě pastevců.

Z Isaby mě čekal odpočinkový den. Jedna etapa dle průvodce s koncem v kempu Zuriza. Jelikož byl obchod v kempu Zuriza uzavřen (ačkoliv průvodce píše, že funguje), nakoupili jsme na více dní. Pohodová cesta údolím kolem řeky. Na konci s výhledy na zvedající se štíty hor.

Z Ochagavii makám do dalšího horského městečka Isaby. Jakmile se vyškrábu na hřeben, cesta dál vede po náhorní plošině. Den je jak korálek a výhledy na vysoké hory v dálce byly úžasné. Po obědě jsem potkal Polku Zuzu. Od té doby kráčíme spolu. Následuje milé setkání s Nadirah a klukama z Jeny v Isabě večer u piva. Slavnosti a punkový spaní na balkoně sportovní haly.

Dnešní etapa má vše. Ráno je pěkný. V Hirriberi chcípl pes a kavárna je zavřená. Ranní kávový rituál se nekoná. Cesta vede přes náhorní plošinu, listnaté lesy i šotolinu. Na hřebeni fučí, je mlha a jemně mrholí. Fakt je kosa. Tři cibulový vrstvy to jistí. Do Ochagavie docházím za slunce a zvuků studentských kapel.

Po noci strávené na hostelu, kdy sem dlouho do noci trávil večeři, dáváme dlouhou snídani u kostela s Fabianem a Nielsem. V poledne dojde i Nadirah, která vyráží směr Orbara napřed. Odpoledne je pestrý. Vedro, kolaps Nadirah i výjezd dobrovolných hasičů. Bivak a koupel u řeky dodá všemu potřebný klid.