GR11 – DEN 7.
Ráno v Ochagavii začíná ne jinak než kávou a sladkým pečivem. Potom jdu dokoupit věci k jídlu na dnešní den. Příležitost k do zásobení bude na konci etapy v Isabě. Dokonce si dopřávám količku, kterou běžně nepiju.
Z Ochagavii vycházím kolem poledne. Udělalo se teplo. Den je jak korálek. Cesta se klikatí nahoru po lesní šotolině. Potkávám dost lesáckých aut. Když projedou, prach pohltí vše, včetně mě.
Po hodině chůze projdu kolem Uty a Franka. Odpočívají v chládku. Dnes si rozdělili etapu na půl, aby si odpočinuli. Ptají se, zda jsem potkal hikerku z Polska. Říkám, že ne.
Pokračuju dál. Cesta stále mírně stoupá a okolí se nemění. Až najednou vykouknou vysoký vrcholy hor. Po dvou hodinách dojdu Hagena a Christiana. Vegetí v chládku. V jejich společnosti sedí holčina s fialovými vlasy. Je to Zuza (Varšava), o které mluvil Frank s Utou. Vyrážíme spolu do Isaby.
Zuza startovala GR11 ve čtvrtek, den po mne a má na dokončení 40 dnů. Zdá se, že to bude sypat:)
Sestup do Isaby je prudšího rázu. Ústí u kostela. Tu se ztrácíme. Dvakrát jdeme do kopřiv. Až na potřetí pochopíme, že se má projít kostelem. Značka je za branou, za listem palmy😅
Isaba je malé horské městečko. Daleko nerovnější než byla Ochagavia. Jdeme se umýt k řece. Najdeme tu dobré místo pro dnešní bivak. Píšu Nadirah, která tu už den odpočívá, že jsme ready na pivo. Koordinuje to s Hagenem a Christianem. Všichni se potkáme v baru.
Probíhají tu slavnosti. Místní kapela prochází městem, lidi v průvodu, atmosféra jako víno.
Chlapi z NDR vyprávěj o začátcích s angličtinou a jejich studijních cestách. Popis San Franciska v roce 91 v podaní Hagena patří k nejlepším😀
Městem proběhne čert, ze kterého lítají rachejtle, prskavky a petardy. Jste měli vidět, jak si hlavně turisti včetně nás, drželi své goretexové bundy a jiné outdoorové oblečení🤣
Hagen a Christian mají objednaný hotel. Dávají před dalším pokračováním zero day. Nadirah se oklepává z kolapsu na hostelu.
Nocleh jsem v Isabě neřešil. Kemp tu není. Našel jsem na mapě místo u řeky, kde by to mohlo jít. Přidává se i Zuza, která to má stejně.
Když už tam skoro jsme, někdo na nás píská. Típek je uřícený jak po maratonu, sotva dýchá. Když konečně popadne dech, vítězoslavně zvedá Zuziny hůlky nad hlavu. Nechala je na zahrádce baru.
Ptá se, kde chceme spát. Dává nám tip na prostor u haly na raketový sporty v centru (hrají tu ve všech městech něco mezi squashem a tenisem, mají pro to haly a zatím nevím, co to je).
Stavět přístřešky se nám nechce, vracíme se zpátky do města. Je to obří betonový monstrum, který v malé Isabě působí těžkopádně. Hala má velký dlouhý balkon.
Místo není vyloženě špatný. Jediný mínus je světlo z pouličních lamp a celková exponovanost místa, na které je vidět z okolních domů. Bivak rozložíme na úplném konci balkonu. Je to druhá „nejlepší noc“.
Od půlnoci hraje u kostela DJ v rámci slavností. Hádám, že má po 2 letech covidu absťák. Jeho produkce končí v 5:00🤣🙈Do toho přijdou dva maníci dolů pod balkon. Povídají a pijou pivo hodinu. K ránu je kolem 8 stupňů, tedy celkem frišno.
Ujito: 23km
Nastoupáno: 822m
Naklesáno: 783m
Kumulativně uraženo: 166km