Štítek: GR11

Z Ochagavii makám do dalšího horského městečka Isaby. Jakmile se vyškrábu na hřeben, cesta dál vede po náhorní plošině. Den je jak korálek a výhledy na vysoké hory v dálce byly úžasné. Po obědě jsem potkal Polku Zuzu. Od té doby kráčíme spolu. Následuje milé setkání s Nadirah a klukama z Jeny v Isabě večer u piva. Slavnosti a punkový spaní na balkoně sportovní haly.

Dnešní etapa má vše. Ráno je pěkný. V Hirriberi chcípl pes a kavárna je zavřená. Ranní kávový rituál se nekoná. Cesta vede přes náhorní plošinu, listnaté lesy i šotolinu. Na hřebeni fučí, je mlha a jemně mrholí. Fakt je kosa. Tři cibulový vrstvy to jistí. Do Ochagavie docházím za slunce a zvuků studentských kapel.

Po noci strávené na hostelu, kdy sem dlouho do noci trávil večeři, dáváme dlouhou snídani u kostela s Fabianem a Nielsem. V poledne dojde i Nadirah, která vyráží směr Orbara napřed. Odpoledne je pestrý. Vedro, kolaps Nadirah i výjezd dobrovolných hasičů. Bivak a koupel u řeky dodá všemu potřebný klid.

Čtvrtý den na trailu. Budíme se do zimy, mlhy a deště. V průběhu dne se začne střídat krása s nádherou. Baskicko nám představí pastviny, volně se pasoucí koně a nakonec vykoukne i slunce. Cílová stanice je v Burguete, kudy prochází jedna z cest Camina. Dneska to je odpočinkový den s vidinou první (a nakonec jediný) postele. Den, který nejvíce připomínal Erasmus:)

V Elizondu jsme doplnili zásoby. Počasí se zkazilo. Přišel déšť, zima a vítr. Na hřebeni bylo nevlídné. Celý den jsme mokli a prali se s blátem. Unibuňka v sedle Puerto Urkiaga byla za odměnu.

Druhý den mě čeká setkání s pravým španělským hicem. Vedro je celý den jako blázen. Z Bery dojdu těsně před Elizondo.

Den první na spektakulárním treku přes Pyreneje – GR11. Cesta do Hondarribie na start GR11. První den treku jsme to dotlačili až do městečka Bera. První setkání na treku. První porce zážitků.