GR11 – DEN 1.
Je 19. července 2022. Letím s Vuelingem do Barcelony večer. Noc trávím na letišti. Pohodlný to je jak vosina v zadku. Navíc pouštěj klimu, takže je zima. „Svěží“ ráno nastupuju na let do San Sebastianu, který trvá 50min.
Letiště je u městečka Hondarribia, kde celý trek u Atlantiku začíná. Vítá mě déšť a 20 stupňů. Sem z toho trochu přepadlej. Navíc řešim první krize. Stesk. Nasazuju nepromokavou bundu a kráčím po silnici do Hondarribie na start.
Ve městě čekám na bus. Paní Španělka, které se ptám, jak se dostanu z centra k majáku Cabo Higuer, kde GR11 začíná, mě překvapí. Mile. Půjčuje si auto vod kamarádky, která zastavuje u zastávky, sedá za volant a něco na mě gestikuluje. Ze prý mě hodí na start. Koukám jak blázen a už sedím na spolujezdci ve Škodě Yetti. Začíná lejt víc a víc. Paní na mě španělsky, já na ni anglicky, konverzace to je mimořádná:) Diví se ze jdu sólo, celých 820km.
Vyhazuje mě u majáku. Ušetřila mi hodně času a mokrého oblečení.
Jdu nakraj útesu a tu začíná můj první dlouhej hajk. Někteří si berou písek a nesou jej ke Středozemnímu moři. Mne se dolu k Atlantiku nechce. Udělám pár fotek a vyrazím.
Prvních 6km do Irunu vede přes Hondarribii. Úplně zbytečný a raději bych je vynechal. Moc aut, moc lidí.
V Irunu kupuje plynovou kartuši v Intersportu. Prodavač se ptá, odkud jsem. Když přiznám barvu, mávne jen rukou a zasměje se:) Prší a já potřebuju vzpruhu. Dávám kávu a sladký croissant a další dortík. Dokupuju nějaké jídlo a pálím to ven z města.
Za Irunem to je do kopce. U vodního zdroje potkám Jamieho (47, Británie). Vyrážíme spolu. Povídáme o Brexitu, politice, o životě. Taky si potřeboval po 14 letech odpočinout. Před trekem podal výpověď v práci. Trasa vede lesem, po šotolině. Je to pestrý.
V sedle pod vrcholem Erlaitz narazíme na krávy a koně. U vodní nádrže San Anton svitne naděje na pivsona. Chata je otevřena. Pivo nedostaneme. Fungují jen So-Ne:( Po občerstvení jdeme dal.
Po cestě se k nám přidává Pau (23, Barcelona). Celkem to sypeme. Padne návrh dotlačit káru až do Bery. Hodinu před Berou mi zadá galantně naznačí, že by to pro dnešek stačilo. Nechci bejt měkej a podléhám síle skupiny.
19:25 vpadneme do potravin dokoupit jídlo. Zavírají 19:30, tak to máme tak tak. Pak přichází otázka Kam s námi? Kemp tu není. Vyhlédneme si travnatou plochu uprostřed města. Je to divný, je to exponovaný, nic lepšího nemáme.
Jdeme na pivo a večeři. Pau se vrací z obhlídky a přináší tip na místní klášter. Je 22:00. Přijdeme tam a mladý farář sedí u vrat. Pau vyjednává. V první moment cejtim, že to je v koze. Nicméně na konci se kluci španělský smějou od ucha k uchu a můžeme zde zůstat. Místo je nádherný. Sem dojatej. Spíme jak králové. Před spánkem dávám cvičení, komplet sestavu. Jamie chrápe jak blázen, ale mám od začátku půlnoc a je mi to fuk.
Nastoupáno: 800m
Naklesáno: 800m
Ujito: 33km