Štítek: GR11

Z Torly po půl dni odpočinku pokračujeme zpět do hor. NP Ordesa je nejvíc turistické místo, kterým doposud procházíme. Mraky jednodenních turistů naštěstí končí ve většině případů na konci údolí u vodopádu. Výšvih k refugiu de Goriz stojí dost sil. Fabian volá po pizze a pořádné posteli. Bouřka nám stavění bivaku komplikuje.

Z kempu v Bujaruelu jdeme do Torly. Dnešním cílem je najít sport obchod. Já si koupím triko a Mario nové boty. Fabián se těší na pizzu. Zuza vyráží napřed. Bude se snažit dostat k chatě Goritz ještě dnes. My s klukama plánujeme v Torle zůstat a orazit si. První zero day čeká!

Z parádního bivaku si to štrádujeme směr Bujaruelo. Přírodní krása všude okolo mi vyráží dech. Odpoledne nás dožene Fabian. Kemp v Bujaruelo u mostu je plný. Navíc se žene bouřka. Popojdeme do druhého kempu, kde se ubytujeme. Večerní průtrž mračen otestuje můj tarp.

Nejtěžší den na trailu. Tak o dnešku psal v průvodci Brian Johnson. Několik dnů dopředu sem se na tento den připravoval. Psychicky. Měl jsem z toho mrazení v zádech. Noc byla na vláhu bohatá. Ráno jsem kvůli obavám z bouřek vystartoval brzy. U jezera jsem potkal Mária a Zuzu, kteří zde bivakovali. Sedlem jsem prošel, jak nůž máslem. Od refugia Bachimana bereme alternativní stezku GR11. Díky Mapám.cz se daří nalézt cestu. Traverz nad údolím, podél potrubí je výzva. Povahám se strachem z výšek tohle dobrodružství NEDOPORUČUJU! K jezeru Ibones de Brazato přicházíme bez vody, vyprahlí jak z cesty pouští. Bivak si postavíme na jednom z nejhezčích míst na celé GR11.

Ráno jsem měl za to, že si dám zero day ve městě. Nikam nepůjdu. Odpočinu si. Předpověď počasí změnila mé plány. Po obědě jsem vyrazil směr Refugio de Respomuso. Mario a Zuza vyrazili ráno. Fabian zůstává v hotelu. Nahoru jdu sám. Můj první solo bivak na GR11.

Noc proběhla v klidu. Krávy se držely dál od našich bivaků. Ráno se prodíráme skupinkami jednodenních návštěvníků. Lidí je tu dnes jako máku. Dopřejeme si pauzu u jezera Ibon de Anayet. Po obědě klesáme a klesáme do střediska Formigal. Odtud jdeme podél silnice do Salent de Gallega. Poslední úsek je už na moral. Fabian se těší na pizzu.

Dnes trekujeme jednou z nejhezčích oblastí doposud. Vykukují na nás vysoké hory. Procházíme kolem útvarů, které musely zažít neuvěřitelné geomorfologické procesy. Je to úžasné vidět, jaký je příroda umělec. Picasso bez debat! Těšíme se do Candanchú na jídlo a nákup.

Z plošiny Aguas Tuertas postupujeme směr Candanchú. Během filtrování vody z řeky nás dojde Fabián, kterého jsem od Burguete neviděl. Končíme kousek za Refugiem Lizara, kde rozvineme náš bivak.

Zuza velí stávat v 6:00. Obava z bouřky, která by nás mohla chytnout na cestě přes dvoutisícové sedlo Petraficha je velká. Ze sedla La Mina to je jedna velká nádhera. Končíme na náhorní plošině Aguas Tuertas v domě pastevců.

Z Isaby mě čekal odpočinkový den. Jedna etapa dle průvodce s koncem v kempu Zuriza. Jelikož byl obchod v kempu Zuriza uzavřen (ačkoliv průvodce píše, že funguje), nakoupili jsme na více dní. Pohodová cesta údolím kolem řeky. Na konci s výhledy na zvedající se štíty hor.