Rubrika: vandr

Po odpočinku v Espotu, kde to bylo pro pauzu jako stvořený, se vydávám dál po GR11. Vítá mě Katalánsko. Vysoké hory jsem nechal za sebou. Možná to způsobí mou největší mýlku. Že to mám do Andorry kousek a do cíle jakbysmet. Náročnost terénu, převýšení, které se nemenší a vyšší teploty, mi dávají tušit, že to bude řehole.

Od kaple do městečka Espot nám to zabere něco málo přes hodinu. Cesta jde stále dolů. V Espotu si dopřejeme pořádnou snídani v kavárně. Po odchodu Maria zažiji nepříjemnou chvíli. Zbytek dne si užívám volna, peru, relaxuju, jdu se kloudně najíst.

Z koňské cabany trekujeme na Refugio Restanca. Mário mi utíká. Na chvíli ztrácím svou kšiltovku. Opět ji naleznu. Pauzírujeme na Refugiu Colomérs. Znovu se těžce rozhodujeme, jestli zůstat nebo jít vstříc bouři v horách. Dotáhneme to až do národního parku Estany de Sant Maurici v Katalánsku. Jak se stmívá, je to kvapík s hledáním bivaku. Spíme jako králové.

Z dechberoucího bivaku u Refugia Anglios hikujeme dál po GR11. Koupeme se v přehradě. Vyřizujeme korespondenci. Káva na refugiu Conangles zpestřuje náš den. Váháme jestli pokračovat do hor či raději zůstat. Bouřky se honí všude okolo. Nakonec dojdeme do koňské cabany 2km před refugiiem Restanca.

Po dni volna nám povinnost velí pokračovat směle dále. Fabian zůstal v Benasque. Dá si den navíc. Bohužel netušíme, že se rozhodne nepokračovat v GR11. Mariovi to šlape, jak Nadalovi na Roland Garros. Mám co dělat, abych mu stačil. Okolní scenérie lahodí mému oku. Končíme u refugia Anglios.

První full zero day. Odpočíváme v Benasque. Pijeme pivo. Pereme hadry. Jíme pizzu. Je to čistě pánská jízda.

Po kvalitním spánku v chatce nás čeká dnes poslední úsek do města Benasque. Těšíme se na kemp a doplnění zásob. Okolní hory mě nepřestávají udivovat svou nádherou. Dopoledne potkáváme mnoho turistů. Někteří z nich jdou okruh po refugiích, který v této oblasti vede. Zatím to nevím, ale bude to poslední chodící den s Fabianem.

Z Parzánu trekujeme k Refugiu Viados. Počasí nám přeje. Dojde na bruchetovou pauzu. Déšť nás dožene odpoledne u Viadosu. Po krátké pauze na pivo to docvakneme do domečku, stojícím na tom nejpěknějším místě. Příchod dvou horolezkyň je večerní bonus.

Od Refugia de Pineta trekujeme do sedla Collado de Pietramula (2150 m.n.m). Dále klesáme 12km do města Parzán. Prší. Je ponuro. Nevíme, kde budeme dnes spát.

Pokud přechod sedla Cuello de Tebarray měl být ten nejtěžší den, dnešní jej jednoznačně předčil. Z hlediska fyzičky byl dnešní úsek masakr. Od refugia de Goriz jsme směřovali k Refugiu de Pineta. Cesta byla jako na horské dráze. Pivo v cíli bylo za odměnu.