Pocity a postřehy z projití dálkové trasy GR11 na španělské straně Pyrenejí.
Zuza velí stávat v 6:00. Obava z bouřky, která by nás mohla chytnout na cestě přes dvoutisícové sedlo Petraficha je velká. Ze sedla La Mina to je jedna velká nádhera. Končíme na náhorní plošině Aguas Tuertas v domě pastevců.
Z Ochagavii makám do dalšího horského městečka Isaby. Jakmile se vyškrábu na hřeben, cesta dál vede po náhorní plošině. Den je jak korálek a výhledy na vysoké hory v dálce byly úžasné. Po obědě jsem potkal Polku Zuzu. Od té doby kráčíme spolu. Následuje milé setkání s Nadirah a klukama z Jeny v Isabě večer u piva. Slavnosti a punkový spaní na balkoně sportovní haly.
Dnešní etapa má vše. Ráno je pěkný. V Hirriberi chcípl pes a kavárna je zavřená. Ranní kávový rituál se nekoná. Cesta vede přes náhorní plošinu, listnaté lesy i šotolinu. Na hřebeni fučí, je mlha a jemně mrholí. Fakt je kosa. Tři cibulový vrstvy to jistí. Do Ochagavie docházím za slunce a zvuků studentských kapel.