Přechod CHKO Brdy

Přechod CHKO Brdy

Brdy se otevřely veřejnosti 1. ledna 2016. Do té doby to byl nepřístupný vojenský prostor, kde svištěly kulky a dopadaly rakety. Vojenská minulost je na spousta místech stále znát. Upozorňují na ni cedule varujíc před nebezpečným prostorem. Konzervace Brd přinesla pohoří jednu značnou výhodu. Zachovalou přírodu a minimum, spíše žádné, turistické chaty, hospody nebo kiosky, které by lákaly masy turistů.

Panika při kupování jízdenek

„Chlape, co to děláte?! Kam s tím batohem jdete? Nepokládejte to na sedačky! Kdo to bude čistit? Dyť vím, kde to válíte!“ křičel za mnou v čirém zoufalství řidič busu do Příbrami. Bylo mi to jedno. Sunul jsem se uličkou ve snaze vyndat si na prvním možném sedadle peněženku z vrchlíku a nevymlátit přitom batohem cestujícím zuby. Když se mi podařilo řidiči zaplatit, omluvil jsem se mu za zvýšení krevního tlaku a šel si sednout. To že je můj batoh čistotný a má zvláštní privilegia (málokdy s ním mrsknu o zem či jej posadím do bláta), by mu potvrdil snad každý, kdo mě zná. Nicméně byl to solo vandr, takže nebyl nikdo, kdo by mě hájil, a tak jsem se ranní situaci zasmál.

V Rožmitále je kosa

Padrťské rybníky

Rožmitál mě vítá zimou. Teploměr na nádraží ukazuje 7 stupňů nad nulou. Fouká a mrholí, pocitově je spíš kolem nuly. Rukavice zůstaly doma. Ruce mám po chvíli červený jak rak. Dlouho se nemůžu zahřát. U Sobiňáku vykukuje sluníčko a dělá se na chvíli teplo.

Padrťské rybníky

fakt bych mimo stezky nescházel…

Z Rožmitálu hajkuju po zelené dvanáct kiláků, a jsem tam. V lese nepotkávám ani živáčka. Občas mě probere zvuk motorových pil. Kůrovec se na Brdech vyřádil. Těžba běží na plné obrátky. Hořejší rybník mě ohromuje svou atmosférou. Připomíná mi Šumavu, obklopen lesem, rákosím a drsným klimatem. Projdu po hrázi a po obědě pokračuju na vrchol Praha, kterému vévodí věž meteostanice.

Praha v Brdech

těžba probíhala o sto šest

Výhled z druhého nejvyššího vrcholu Brd stojí za to. Při dobré viditelnosti je vidět až na Krušné hory (Klínovec). Mohutnost meteostanice ukryté za tlustými betonovými zdmi v kombinaci s pokračující samotou, kterou i na tomto místě prožívám, působí postapokalypticky.

vrchol Praha (meteostanice)

Pražská linka

Z Prahy minu žlutou značku. Raději volím čárkovanou cestu – Pražskou linku. Je to těžařská cesta. Opět se střetávám s těžaři. Odbočuji z Obecnické cesty (zelená značka) a drápu se přes Bohutínský vrch. Je tu množství různých cest a cestiček. V jeden moment se ztrácím. Vybloudím se na zelenou a pokračuju směr Tok.

počasí bylo jak na houpačce

U Carvánky

Carvánka

Carvánka pod Tokem je bývalá myslivna. Další z míst, které na vás v Brdech udělá dojem. Zvažuju dřívější večeři pod zdejším přístřeškem. Nakonec je z toho další svačina. Teploměr ukazuje sotva pět stupňů Celsia. Pořád je kláda. Ohniště naznačuje, že tu bude v hezčích dnech asi slušný ruch. Já si užívám samoty a klidu. Pod přístřeškem by se vyspali čtyři lidi.

vrchol Tok
dopadová plocha Tok

Houpák

i takovýhle artefakty se najdou u cesty – rozklad rakety

Přes nejvyšší vrchol Brd – Tok – proběhnu. Je schován v lese. Výhledy jsou nula. Daleko zajímavější je vrchol Houpák v dopadové ploše Jordán. Jistě si pamatujete scénu z Obecné školy, kdy učitel Hnízdo vezme žáky na obhlídku pěchotních srubů a Zdeněk Svěrák odpaluje pancéřovou pěst – natáčela se zde. Výhled do okolí je odsud nejhezčí z celé cesty.

Postupně procházím všechny 3 řopíky. Dovnitř nelezu. Původní fahrplan počítal s noclehem na tomto místě. Nicméně je pět. Jdu dál.

dopadová plocha Jordán – pěchotní srub „Benešák“

Mariin pramen

chutná voda z lesního pramene

K prameni si musím pár set metrů zajít. Vody je ve studánce dost a je znamenitá. Beru plnou. Z lesních cest scházím na rozcestí U Křížku. Čeká mě nezáživná část po vojenských asfaltových cestách. Zapínám autopilota, jdu a moc nepřemýšlím. Strojovna jede na plné obrátky, abych úsek odpálil co nejdřív.

dopadová plocha Jordán

Kde budu spát

bivak a jak pěkně letěl

Váhám mezi rybníkem pod Valdekem nebo zříceninou hradu Valdek. V tomhle počasí by tu nemuselo být moc lidí. Než dojdu k rybníku, upoutá mou pozornost potůček nalevo od cesty. Jdu tam. Oproti zbylým částem tu není značení, že by se jednalo o vojenský prostor se zákazem vstupu. Na druhou stranu potoka se dostávám po dvou kládách. Ujdu pár desítek metrů, a najdu ráj. Tábořiště na hraně rybníka s protékajícím potokem hned vedle a dostatkem místa pro bivak je za odměnu. Nohy mají dnes dost. Je rozhodnuto.

v dáli Plešivec

Jak mi průtrž bivak vzala

Rozkládám tábor. Celtu stavím do tvaru áčka. Radost od ucha k uchu netrvá dlouho. Z ničeho nic se zatáhne, zvedne se vítr a začnou padat kroupy. Přístřešek letí táborem. Armagedon trval krátce, a tak se škody daří rychle napravit. Noc je chladná, k ránu mě probouzí zima. Ráno je jak vymalovaný. Po snídani pokračuju kolem rybníka Valdek, kde narazím na další 2 skupiny trempů.

pohled na Hostomice

Na brdský Olymp

Až budete v Křešíně, zastavte se na kozí farmě pro něco dobrýho. Já jsem chvátal do pivovaru a kombinace kozího kefíru a piva mi přišla neslučitelná. Z Křešína je suprovej výhled na louky a dominantu Plešivec přezdívaný brdský Olymp. Z vrcholu Plešivce pozoruju okolí.

finále

Přes Beštín do pivovaru

Z Beštína by to šlo střihnout rovnou po silnici do Hostomice. Já ale říkám ne silnici a štráduju si to lesní pěšinou, což je sice cesta delší, ale za to hezčí. Pivovarská hospoda funguje a je tu krásně. Během popíjení dosuším vlhký spacák. Fabián 10 i 12 mají dobrou pitelnost. Na nádraží to je přes kilák, tak na to myslete. Spoj do Prahy s jedním přestupem v Zadní Třebáni je komfortní.

Stojí Brdy za to?

Stojí. Stojí za návštěvu vícedenní. Je to pohoří nedoceněné a nezkažené turistickými výdobytky (zatím). Husté lesy, lesní pěšiny, potůčky, klima jak na Šumavě, samota, historie v podobě vojenských objektů a dobrá dostupnost z Prahy, to vše z Brd činí místo, kam se budu vždy rád vracet.

Mapa: https://mapy.cz/s/fevutejuke

Celkem kilometrů: 59,7 km

Metrů do kopce: 1014

Metrů z kopce: 1181

Povrch trasy: 80 % trail, 20 % asfalt

Jídlo na trase: NEBYLO. Je třeba si vše nést a počítat, že v Brdech nejsou turistické chaty nebo možnost jídlo dokoupit, bez toho, aniž by člověk sešel z přírody do civilizace. V cíli doporučuji pivovar Hostomice. Výborné pivo a dobrá atmosféra:)

Voda na trase: studánky – vody v nich bylo dost a byla vynikající pitelnosti. Já jsem doplnil vodu u Mariina pramene.

Spaní: bivakovat lze skoro všude při dodržení zásad CHKO. Dále doporučuju respektovat cedule ohledně asanace ploch pyrotechnikami (stále jsou místa, která nebyla na 100 % od munice vyčištěna). A nakonec vojenský prostor Jince je stále aktivně využíván armádou ČR, tedy tady raději také ne.

Doprava: busem z Prahy do Příbrami v rámci tarifu PID jedeš za hubičku. Zde přestoupíš na bus do Rožmitálu, stále v rámci PID. Je to pásmo 8, až se tě bude řidič na Smícháči ptát:). Zpátky jsem se svezl vlakem z Hostomice do Zadní Třebáně, kde jsem přestoupil na osobák směr Hlavní Nádraží. Obě cesty byly naprosto bez problémů.

Tags: , , , , , , , , ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *