Zapomenuté hory 2023

Předposlední říjnový víkend se konal ultra trailový závod Zapomenuté hory v Rychlebech. S Moni a Honzou jsme koupili registrace, zařídili ubytování a vyrazili směr Rychlebské hory, koutu vskutku bohem zapomenutého.

Cesta do Rychleb chvíli trvá. V práci jsme proto nahlásili dovolenou jak na pátek, tak na pondělí, když už pojedeme takovou dálku. Navigace nám v pátek v poledne ukazovala z Prahy 3:38 minut a něco kolem 250 kilometrů. Po cestě jsme si udělali zastávku na kávu na benzínce, vyvenčili Donnieho (AUO) a pádili dál.

Před příjezdem do Račího údolí, kde se od pátku vyzvedávaly registrace, nás přivítala mlha hustá jako mlíko. U výdeje čísel vše odsýpalo. Problém nebyl ani zaparkovat. Následoval dojezd na chatu a večerní předzávodní pohoda. Po nás dojel ještě Lukáš se Štěpánkou. Sestava byla kompletní.

Lukáš vyjel na start závodu brzy v sobotu ráno. Čekala ho nálož 76 km a start v 7:00. Tohle jsme mu nikdo nezáviděl. Moje maličkost, Moni i Honza, všichni jsme byli přihlášeni na 26 km (s Honzou jsme udělali týden před závodem změnu ze 46 km. Díky Bohu za to🙂

Vstaneme v 7:00. Vyvenčím Donnieho. Posnídáme. Na nervozitu není čas. Skáčeme do auta a pádíme na start. Parkoviště je 2 km od startu, prostorné, dobře zorganizované. Za tohle mají organizátoři hned první jedničku.

Od auta se projdeme. Pro lenochy tu jezdí kyvadlovka od organizátorů, zdarma, která vás hodí od parkáče na start.

Batohy házíme do úschovny na haldu k ostatním. Je teplo. Jsem jeden z mála, který zůstane v dlouhejch běžeckejch kalhotách. Triko mám dlouhé a krátké. Hned v prvním kopci mi je teplo. Marně volám po kraťasech a jedné vrstvě.

Startujeme v 10:00 hromadně. Nikam se neženu. Cesta je hned do kopce. Jdu. Dojdu Moni.

Běžců je na trati akorát, žádná tlačenka. Všichni jsou k sobě laskaví a ohleduplní.

Kochám se krásou Rychlebek. Jak by řekl Rudolf Hrušinský ve Vesničko má středisková „To není země, to je zahrádka“. Trail vede jak po značkách, tak mimo ně. Úzké lesní pěšiny se střídají s lesními šotolinami. První seběh z kopce mýtinou je naprosto boží. Stačím se rozhlédnout po okolních kopcích. Cítím nesmírnou radost a vděk, že tu můžu být, běžet. Pouštím to. Dolů to běží samo.

Prvních 8,9 km na první kontrolu v Zálesí, kde je potřeba se cvaknout orienťáckými kleštěmi, uteče jako voda. Poprvé se napiju ze softflask roztoku ionťáku. Napojujeme se na hraniční rychlebský hřeben. Tohle je teprve lahůdka. Šířka cesty nás nutí běžet za sebou, předbíhat moc nejde.

Kilometr 13,6 – Černý vrch a druhá kontrola. Doběhnu do fronty na banány. Ne, je to fronta na kleště. Jsou jen jedny (zbylé prý někdo odnes). Kleště jsou rozbité. Dostávám prostor se vydýchat. V koloně je sranda. Lidé si dělají selfíčka a fotky. Výhled je famózní. Jeden klučina se pokusí frontu předběhnout. Nekompromisně je usměrněn a vrácen zpět:) Kopu do sebe první magnésium.

V létě jsem byl na pár běžeckých trénincích. Rozhodně bych to neoznačil za „mám naběháno“. I tak radost z prostředí, počasí a přátel na trati mě žene vpřed.

Před Hraničkami slyším kravský zvonec. Podpora od borce se zvoncem je úžasná. Pomocníci na občerstvovačce jsou milí a laskaví. Koláče, chleba s pomazánkou, ovoce, čokoláda, Pepsi a banán. Všeho je dost. Máme za sebou 17 kilometrů. Nálada je pořád dobrá.

Po vyběhnutí z kontroly ucítím levé zadní stehno. Trochu zvolním a víc úseků jdu. U rozbočky mi radí skupinka, že trasa vede z leva. Tady se po závodě dozvídám, že tápali skoro všichni. Valím po louce dolů, dobíhám týpka s toulcem na zádech.

Po loukách a pastvinách směřujeme pomalu do finále. Prudkej kopec pouštím, stehno nestehno. Krpál ústí na asfaltce, kterou z minulosti znám. Běžíme po ni další 2 kiláky. Doběhne a předběhne mě pětičlenná skupinka, se kterou jsme se míjeli na hřebenu. Za fandím jim a povzbudím je.

Daří se mi jich jakžtakž držet až po předposlední kontrolu na vrchu Rychleby, kde je zřícenina. Ukazatel kontrola 200 m je z pera velkýho humoristy se smyslem pro vtip:)) Těch 200 m to bylo snad výškových (druhý den se bavíme nad názvem segmentu na Stravě. Jmenuje se Chcípneš. To by sedělo.). Krpál jak sviňa. Všichni toho mají plný kecky. Některé pasáže mi připomínají Velkou Kunratickou. Nejdříve vběhneme do rotundy zříceniny. Tady bohužel kontrola není. Je až na konci u výběhu.

Skupinku nechávám za sebou. Pronásleduju chlápka. Maže si mě na chleba. Ztrácím jej. V duchu chci být už v cíli. Zadní sval ve stehně se připomíná. Dávám si i druhý rychlý magneisum.

Pěkný traverz s kopcem nás dovede na Čertovu kazatelnu. Tu si popletu s první vyhlídkou a altánem. Naštěstí mě turisté posílají více dolu, kde je správná vyhlídka s poslední kontrolou. Cvakám. V tu chvíli přiběhne holčina blondýnka, se kterou závodíme od hraničního hřebene. Povzbudíme se.

Grande finále jak má být. V serpentinách doběhnu chlápka. Honíme se. Řeže to o sto šest. Je to jak hra na kočku a myš. Baví mě to. Snažím se vymáčknout poslední zbytky sil a dotáhnout ho. To se mi daří až na výběhu na silnici před Tančírnou v Račím údolí.

Ptá se mě , kde je cíl. Běžíme spolu. Před cílem křičím na fanoušky, jestli máme přiběhnout zleva nebo zprava. Kratší varianta je naštěstí správně.

Do cíle vbíháme se soupeřem spolu. Já na styl Hurvínka, kdy začínám pajdat na obě nohy. Radost je ohromná, Vidím Honzu, který tu už čiluje. Když mi povídá, že vyhrál, ohňostroj radosti se násobí. Tohle je velká paráda.

Nezastavuju a chodím. Potřebuju pití a cukr. Povídáme s Honzou. Ani se nenadějeme a hlasatelka hlásí Moniku, která je za mnou o pouhých 20 minut. Mile mě překvapuje. Předvedla skvělý výkon.

Honzu vyhlásí za vítěze trati 26 km ve 14:15. Moni fotí a já hulákám jak na lesy. Honza je borec. Máme z toho velkou radost.

Jedeme se domu vykoupat a trochu občerstvit.

Zpátky do Račího údolí se vracíme okolo 17:00. Jdeme na čočkový dhál.

Povedený den zakončujeme v kavárně v Tančírně. Tohle místo má velkou atmosféru. Rozmazlujeme se. Honza přinese dortík. To je nebe v hubě. Druhý kolo je ve znamení špiček a laskonek. Zákusky jsou výborný. Ke stolu nás na závěr Zdeněk Kamenský se svou partou, který musel smeknout před Honzou a doběhnul na druhém místě. Honza jde pro pivo. Povídáme a večer náramně plyne. I Donnie dokazuje, že je kavárenský povaleč:)

Proč jet na ultra trail Zapomenuté hory?

Protože to tam je fakt pěkný.

Protože v říjnu není vedro.

Protože si užiješ parádní stezky Rychleb.

Protože poběžíš pořád ještě komorní závod, kterej dělaj srdcaři.

Protože dostaneš parádní diplom.

Protože si můžeš dát báječný zákusek v kavárně v Tančírně nebo pivo.

A to stojí za to!