GR11 – DEN 27.
Snídám müsli s jogurtem. V kempu dostanu dobré Americano. Na recepci nechám slečně recepční mou nefunkční plynovou kartuši. Poprosím ji, aby ji darovala ZDARMA někomu, kdo ji bude potřebovat.
Dokupuju jídlo. Marně se snažím koupit novou plynovou kartuši. Jediný sport v Espotu čeká na dodávku šroubovací plynové bomby týdny. Bohužel. V centru Espotu potkám Holanďana Patrika. Čeká na odvoz do civilizace. Zalekl se špatné předpovědi pro Andorru, kde by mělo sněžit. Nemá dost oblečení. Já taky ne:) Pouť po GR11 se rozhodne ukončit právě v Espotu.
Hikování sólo jsem si vyzkoušel jeden den ze Sallent de Gallega ke Refugiu Respomuso. Nyní to bude však jiné. Fabian odstoupil. Zuza a Mário jsou den přede mnou. S touto konstelací to vypadá na více dní, které budu trávit sám se sebou. Možná to budou i více jak dva týdny. Těšil jsem se na tenhle moment. Konečně si budu muset udělat domácí úkol. Dobře plánovat zásobovací zastávky, bivaky, vodu a vše kolem. Dříve to měla v malíku Zuza. Měla načteného průvodce. Sledovala facebookovou skupinu s aktualitami hikerů na GR11. Pánská část se spoléhala na její připravenost, organizaci a pečlivost. Od teď to bude celé na mně. Očekávám nový druh zážitku, za kterým jsem do Pyrenejí přijel.
Na trail se pouštím v 11:15. Do La Guingueta d’Aneu to je 10km. Průvodce označuje etapu za odpočinkový den. To je pravda. Nic náročného to není. Ani nic krásného. Hodně asfaltu. Nebaví mě to.
V cíli jdu rovnou do kempu, zkusit sehnat plynovou kartuši. Holka na recepci vytahuje plný Jetboil, že jej tu některý z hostů nechal. Prodá mi ho, pokud nahoře v sámošce nebudou mít novou bombu.
Jdu do sámošky. Mají jen Campingaz = narážecí bajonet. Vracím se na recepci. Holka vyndává ještě druhou bombu – Primus. Tu mi prý dá zadarmo. Je plná odhadem z 50-60 %. Říkám super, muchas gracias👍
V kempu se naobědvám a doberu vodu. Sem pod tisícem metrů nadmořské výšky. Na teplotě je to znát. Slunce pálí. Do neobydlené vesnice Dorve (3km od La Guingueta d’Àneu) se vydám slunci na pospas. Leje ze mě pot. Nechám odplazit z cesty malý zmijátko.
Dorve působí strašidelně. Nikdo tu není. Celoročně je vesnice obývaná 1 poustevníkem. Na „náměstí“ je kašna s pitnou vodou. Dojdou Tony (Girona) a jeho slečna Claudia (Girona). Odpočíváme ve stínu. Usrkáváme vodu. Sbíráme síly na další úsek.
Na poustevníka narazím, když se vymotávám z vesnice. Pán je celý v černém, vlasy a vousy má jak Ježíš Kristus a v ruce kosu. Nebudu lhát, že jsem se nelekl🤣
Stoupám do dvoutisícového sedla. V protějších horách prší. Potřebuju na záchod. Pořád ne a ne najít vhodné místo. Dostavám se na hranici lesa. Tu je to dobrý. Stihám to jen tak tak.
Přichází déšť. Nahazuju bundu a šlapu. Pěšina vede lesem. Slabě prší. Ze sedla brutálně padám dolů. Svítí slunce. Je hezky.
Chtěl jsem spát v přístřešku na mapě. Je to starý, rozbořený, strašidelný dům. Na to nemám koule.
Pokračuju směr Refugi d’Estaon. Podvečer mi dělá milou společnost. Za celý den nikoho, krom Tonyho a Claudie, nepotkám.
V Refugi d’Estaon se mě ujímá paní domácí, razná to žena. Poprosím pivo. Estrella v láhvi je pohlazení po duši. Panuje tu klídek. Pár hikerů sedí a odpočívá. Já se v sedm zvedám a jdu kilometr za Estaon.
U řeky, vedle trailu najdu rovný plácek. Další kilometry točit dnes nebudu. Vařím a myju se v řece.
Jsem v dalším NP. Bivak možný pouze od 20:00 do 8:00. Stavím tarp, když na hodinkách svítí 20:01. Jídlo věším na strom opodál. Zahlédl jsem ceduli upozorňující na divoká prasata.
Dnešní etapa byla na celkové převýšení výživná. Jednalo se o první náznak, že do cíle je daleko, a že to mi to stezka nedá ZADARMO.
Spím dobře. Bojuju s nerovností. Celou noc ujíždím do strany.
Ujito: 23km
Nastoupáno: 1767m
Naklesáno: 1785m
Kumulativní vzdálenost: 494km