Azorské ostrovy

13/09/2017-30/9/2017

Cesta na Havaj zabere ze středu Evropy moře času. Jestli se spokojíte s evropskou Havají, Azory vás nezklamou! Pokud trefíte správné načasování (my jsme vyrazili v druhé půlce září), budete si užívat úžasnou přírodu vytvořenou vulkanickými procesy, chutnou lokální kuchyni, milé ostrovany a neušlapou vás davy turistů. Většina lidí létá na sousední Madeiru. Přijde mi, že Azory jsou stále tak trochu bokem. A to je škoda. Tak zvedněte tuhle hozenou rukavice a vyrazte.

Den 1 – přílet

Letenky kupujeme s TAP Portugal. Do Ponta Delgady přilétáme přes Lisabon pozdě v noci. Pan domácí z Airbnb na nás čeká a odváží nás na ubikaci spolu s dalšími hosty. Pomáhá mu v druhém autě jeho syn, který se vrátil z Kanady. Později se dozvídáme, že zahraniční zkušenost z Ameriky nebo Kanady má většina Azořanů. Aby taky ne, když do Bostonu to je „pouhých 3800 km a pár hodin letu.

Den 2 – ostrov Sao George

Po snídani jdeme pěškobusem znovu na letiště. M proklíná moji skrbličí povahu. Tři a půl kiláku s krosnou není po snídani žádný med:) Odlétáme vrtulovým letadlem menších rozměrů na ostrov Sao Jorge. Stroj ve mně vyvolává smíšené pocity, kdy se na jednu stranu těším, na druhou mám obavu, zda to přes Atlantik těch 50 minut zvládne. Stopem se dostaneme z letiště do kempu v Urzelině, která se stane naší základnou na následující dny. Je to náhoda, protože plán jsme pro první ostrov neměli žádný. A jsme za ni moc rádi.

Kemp je na krásném místě, hned u oceánu s výhledem na protější ostrov Pico. Oficiálně je konec sezony. Zavřeno. Jsme tu pouze my a jeden belgický pár. Chvílema to má atmosféru jak z Osvícení. V místní sámošce poptáváme šroubovací kartuši. Smůla. Prodávaj pouze napichovací Campingaz. Šroubovací jsme se nepokoušeli dál shánět, ale při nákupech jsme vždy narazili pouze na bajonet:(

Den 3 – po stopách letecké tragédie

První trek vede přes vrchol Pico da Esperanca (1053 mnm). V roce 1999 do vrcholu narazilo dopravní letadlo, které se v mlze vychýlilo z kurzu při cestě na Faial (GPS systémy nebyly ještě příliš rozšířené). Náraz do hory nikdo nepřežil. Dojdeme do městečka Norte Grande na druhé straně ostrova. V obchůdku si dáme pivo a kávu a kocháme se výhledem na Faja do Ouvidor (mořské zátoky vulkanického původu), které se nachází pár kilometrů pod námi. Láva tu vytvořila přírodní koupaliště, bazénky. Pokud se chcete po treku osvěžit v oceánu, plavky s sebou!

Po občerstvení zavoláme místní taxi a necháme se převést zpátky do kempu v Urzelině. Vejlet je to parádní. Připravte se, že od moře člověk na stoupá dost metrů. Cestou jsme procházeli mezi dobytkem, který je chován jak na maso, tak kvůli výrobě místního vyhlášeného sýra (sýr i steaky jsme ochutnali a můžeme doporučit). Škoda že jsme neměli větší štěstí na počasí. Vítr a mlha nám příliš rozhledů nedovolily.

Trasa výletu: https://mapy.cz/s/legucutura

Den 4 – kličkování mezi hortenziemi a kravskými lejny

Ráno navrhnu, že zkusíme dostopovat na začátek dnešního výletu. M se moc netváří a trochu se stydí. Pár aut nás mine, až pak máme kliku a nasedáme k místnímu kovbojovi, který jede od dobytka. Doveze nás do Calhety. Odtud bereme taxi na vrchol Serra do Topo. Cena taxi byla EUR 15. Dnešní výlet je kratší, za to intenzivnější na výhledy. Vidět je na další ostrovy. V dálce Terceira a Graciosa. Průchod mezi lány kvetoucích hortenzií je dech beroucí. Občas je třeba popohnat krávu nebo se jí klidit z cesty. Faja de Santo Cristo – je tu kostel, který nabízí možnost ubytovat se ve stanech. Nádherné místo. Finále trasy je v další fajas – Faja dos Cubres.

Řešíme cestu z Faja dos Cubres domu. Máme štěstí a daří se nám vetřít ke skupince Dánů, které jede jejich domácí z Urzeliny vyzvednout. Cesta v dodávce serpentinami stojí za to. Při týhle azorský rally se mi chce blejt. I tak se dostaneme do Urzeliny v celku.

Je to výlet, při kterém si odpočinete. Deset kiláků na pohodu. Průchod mezi hortenziemi a úzkými chodníčky na oceánském pobřeží s příchodem do fajas je úžasný.

Trasa výletu: https://mapy.cz/s/jetokehoge

Den 5 – vodpočinek

Rest day. Odpočíváme v kempu. Jdeme se koupat do oceánu. Nedaleko od kempu je vstup přes přístav lodí. Voda je osvěžující. Koupačku si protáhneme o zastávku u lávových varhanů Furna das Pombas. Večeříme v malé útulné hospůdce Restaurante Castelinho, kde obsluhují malí kluci ve fotbalových dresech. Dýchá tady z toho domácí atmosféra. Steak, krevety, ryba a dezert jsou vynikající.

Co na ostrově určitě nevynechat: místní sýry, steaky, ryby, fajas de Santo Cristo a fajas dos Cubres, kemp v Urzelině.

S čím počítat: v září 2017 nebylo v Urzelině možné koupit šroubovací kartuši na vařič. Možná se to od té doby změnilo, nicméně příliš bych na to nevsázel. Na hlavním ostrově v Ponte Delgadě je prodejna Decathlonu, kde by snad mohla být situace příznivější, ale do letadla ji stejně nedostanete.

Den 6 – ostrov Pico

Ráno nás podle domluvy vyzvedne náš pan taxikář, který nás vezl z prvního výletu. Kupujeme jízdenky na trajekt směr ostrov Pico. Z přístavu bereme taxi do kempu v hlavním městě Magdalena. Snažíme se do taxi protlačit další 2 turistky, s obříma kuframa. Když to taxikář vidí, jdou na něj mdloby. Důvod pochopíme až po cestě, kdy s láskou vypráví o své jedničkové Oktávce, která jej za patnáct let provozu nikdy nezradila. Na tachometru svítilo 444 tis. kilometrů.

Odpoledne se jdeme projít po Magdaleně, k oceánu a na vinice. Vinice jsou lávového původu a od roku 2004 též pod ochranou UNESCO. Podaří se nám při procházce potkat dva místní vinaře, kteří nás zvou do sklípku na ochutnávku. Víno je výborné. Hrotíme předpověď počasí. Dle místního infocentra má být další den optimální počasí pro výstup na horu Pico. Bukujeme taxi, pro odvoz na start treku, na další den ráno.

Den 7 – nepodařený pokus o portugalský Mt. Everest

V 7:30 nás taxi odveze ke Casa da Montanha, kde se musíte registrovat u rangerů. Každý dostane token s gps, aby jej měli ochranáři pod dozorem, pokud by se něco stalo. Taxi z kempu na start stálo EUR 25. To, že se slečna v íčku včera s předpovědí fakt netrefila, to je nám jasné, jakmile nás taxikář vyhodí v cílové destinaci. Fouká, je mlha, mrholí až prší. Při registraci je nám výstup za těchto podmínek NEDOPORUČEN! Podepisujeme revers a jdeme na vlastní nebezpečí. To ve zkratce znamená, že pokud si nahoře zvrtneme kotník nebo zlomíme nohu, pojišťovna nebude plnit:(Šplháme kámen po kameni, není vidět na krok, občas potkáme lidi, co se vracej dolů. Mám strach o M, aby se nezranila. Byl to můj nápad a přání horu pokořit, ale ne za těchto podmínek.

Ve 2/3 cca po hodině a půl výstupu děláme finální rozhodnutí a otáčíme kormidlem zpět. Vyhodnotíme to tak, že to za to riziko nestojí. Bohužel jsme si losli černýho Petra a dnes to na panoramata nebude. Že to nebylo úplně zbabělé rozhodnutí mi potvrzuje dvojici Rakušanů, od pohledu horalů, kteří to otáčejí chvíli před náma. Dole se usušíme a dostaneme certifikát. Zpátky do kempu jdeme po svých a nakonec je to pěkná procházka přes pastviny a různé plůtky. Počasí se umoudří a Pico se na nás zpoza mraků usměje. Všechny další dny, ať už na Picu, tak na ostrově Faial, máme horu jako na dlani:) Hold horám a počasí člověk neporučí. I tak to byl dobrý pokus a určitě vrchol ke zdolání doporučuju. Zbytek dne sušíme promočené věci v kempu a zevlíme.

Den 8 – návštěva azorského podzemí

Trek do jeskyní Gruta das Torres je v docházkové vzdálenosti od kempu. Prohlídka stojí za návštěvu. Fascinující podzemí a exkurz do teorie lávy. Vidět vychladlé skály a tubusy, kudy na povrch vyvěrala láva, když formovala ostrov Pico, je pozoruhodný. To nejde popsat, to musíte vidět. Večer se snažím upéct rybu v kempu na erárním grilu. Trvá to věčnost, nicméně alespoň zabřednu do hovoru se sympatickými Holanďanami.

Co na ostrově nevynechat: pokuste se o výstup na horu Pico. Je to nejvyšší portugalský vrchol. Při dobré viditelnosti budete mít ostatní ostrovy jako na dlani. S mírně dobrou fyzičkou si na to klidně troufněte. Čilautová varianta je procházka mezi lávovými vinicemi či návštěva jeskyní v komplexu Gruta das Torres. Milovníkům vína doporučuju ochutnat vína:)

Den 9 – ostrov Faial

Horta je výstavní hlavní město. Je to především velký přístav, kde doplňují zásoby jachty, plující přes Atlantik. Krom přístavu, který doporučuju k návštěvě, v Hortě najdeme i muzeum nebo divadlo. Po prohlídce dojdeme do zátoky u bývalé rybí továrny, kde se vykoupeme. Nad ní je kopec, ze kterého je pěkný výhled na Hortu i zbytek ostrova. Do kempu Varadouro nás veze pan taxikář, kterému je hodně přes sedmdesát, ale elánem a přístupem k životu by strčil do kapsy kdejakého mladíka. Dlouho žil v zámoří. Bereme si na něj telefon a dopředu se domlouváme, že nás odveze za několik dnů na letiště. Kemp je prázdný, jsme tu skoro sami. Večer se opět setkáme s našim Italem Fabiem, na kterého jsme poprvé narazili na Picu.

Den 10 – výšlap na Caldeiru

Vyrážíme z kempu. Čeká nás necelých patnáct set výškových metrů nahoru a to samé zpátky, tedy pěkná štreka. Kus cesty vede po azorské levádě. Je to příjemné, jít podél těchto zavlažovacích kanálů, které plní roli přivaděčů vody. Typické jsou pro ostrov Madeiru, který je jimi posetý. Vnitřek Caldeiry je obří kráter. Rozhled je nejen na celý Faial, ale krásně je vidět Pico, Sao Jorge, Terceira i Graciosa. Prstenec Caldeiry je možné obejít kolem do kola. Je to několik kilometrů, které nás baví. Fotit v ostrém sluníčko se nám příliš nedaří. Do kempu přicházíme značně znavení, 30 kilometrů a skoro 3000 výškových metrů nahoru a dolu je znát. Odměníme se večeří v místní restauraci kousek od kempu. Na chvíli se k nám přidává i náš italský kamarád Fabio.

Trasa výletu: https://mapy.cz/s/fozafecole

Den 11 – Capelinhos – po stopách „nedávného“ sopečného výbuchu

Poslední trek na Failu nás dovede na místo sopečného výbuchu, který se zde odehrál mezi roky 1957 a 1958. Erupce lávy zformovala nový poloostrov. Nechce se nám po silnici, proto se za vesnicí Capelo napojujeme na červenou turistickou. Z kopce Cabeco Verde je vidět daleko do okolí. Čím víc se blížíme k poloostrovu, tím větší tíha místa na nás působí. Všude je černý lávový písek a prach. Jediným svědkem události staré pár desetiletí je místní maják. Hned vedle doporučuju navštívit návštěvnické centrum, kde je erupce zajímavým způsobem zachycena a prezentována. Nejvíc mě zaujal příběh strážného majáku. Když už byli všichni pryč, láva tryskala všude kolem, on se rozhodnul zůstat a tuhle gigantickou přírodní šou fotil. Podívaná to musela být velkolepá. Na z pátek bereme vedlejší cestu podél oceánu.

Trasa výletu: https://mapy.cz/s/kajotokapu

Co na ostrově nevynechat: oba treky – výstup na Caldeiru i Capelinhos. Cesta na Caldeiru zdola od kempu prověří váš fyzický fond. Není to úplně zadarmo. Na Capelinhos nevynechte návštěvnické centrum, kde je erupce dobře zmapována.

Den 12 – ostrov Sao Miguel – prší krásně

Pan taxikář nás vyzvedne u kempu úplně na čas dle domluvy a let na hlavní ostrov Sao Miguel stíháme bez problémů. U letiště půjčujeme poprvé za celou dovolenou auto. Předání v podzemních garážích je sranda. Škoda Citygo má pár škrábanců, které chceme zapsat do protokolu o převzetí. Bohužel jak na potvoru, paní se vybije tablet. Docela starej trik, na kterej se nenecháme nachytat. Naše první cesta vede do kempu v městečku Furnas. Je tu o poznání víc lidí, než na předešlých ostrovech. Odpoledne uděláme výlet k jezeru Furnas. Začíná pršet. Déšť a vítr nás doprovází následující dva dny a to bez přestání. V noci to lomcuje stanem tak, že mám často plachtu přilepenou na obličeji.

Den 13 – koupání v termálech

Po propršené noci se počasí přes den uklidní. Dnes si ordinujeme relax v podobě termálů v parku Terra Nostra. Park slouží též jako botanická zahrada. Platí se do něj vstupné. Do bazénu doporučuju starší plavky. Vody je silně železitá a zanechává na plaveckém oděvu stopy. Kosti si prohřejem až až. Večer začíná být M nedobře. Kombinace nachozených kilometrů (doposud to je spíš bootcamp než odpočinková dovolená) a nehezký ho počasí si vybírá svou daň. M odpočívá ve stanu a já se jdu projít do nočního Furnase. Krom termálů výše tu můžete navštívit i další bazény. Například Poca da Dona Beija.

Den 14 – výlet na severní útesy

M je líp. Jedeme autem na severo-západ k městečku Nordeste. Parkujeme v Lomba da Fazenda odkud se napojujeme na červenou turistickou (PRC31SM). Je to krátký okruh podél skalnatého pobřeží. Na nejnižším místě pozorujeme místní rybáře. Jsou tu vybudované koupací bazény, kam se vlévá voda z oceánů. Výhodou je, že se nemusíte bát, že vás to odnese na moře nebo vomlátí vo ostré lávové útesy. Večer zajdeme na pravou místní specialitu Cozido. Maso a zelenina se dá do hrnce, který se zakope do sirnatých pramenů, které připraví jídlo pomalým dušením. Sirovodíkové výpary smrdí jak hodně zkažené vejce. Nicméně jídlo je výborné. Objednali jsme si porci pro 2, ale najedlo by se z toho i víc lidí. Jedli jsme u Tonyho.

Den 15 – čajové plantáže. Konečně postel a snídaně:)

Návštěva čajových plantáží Gorreana. Jedná se o jediné čajové plantáže, které jsou v Evropě. O jejich vznik se zasadil kdo jiný, než Brit. Projdeme si výrobu a pak se couráme plantážemi čaje sem a tam. Koncentrace turistů tu je vysoká, až mi to nedělá dobře. Mezi plantážemi padne nápad, že bysme mohli konečně zažít i tu dovolenou. Objednáváme následující dvě noci přes Airbnb.

Vod čaje jedeme na jezero Lagoa do Fogo. Jezero je obklopeno kolními zelenými kopci a je to pastva pro oči. Od parkoviště se pěšinou dostaneme na pláž, kde dáme krátký odpočinek. M na chvíli usíná.

Přijíždíme k domácím se ubytovat. Cesta k jejich domu je dost punk, koleje hluboké, naše Citygo se s tím pere statečně, občas lízne zem a já se opotím. Paní domácí je milá. Bydlí na útesu u starého majáku s výhledem na oceán. Nádherné místo. Dozvídáme se, že se na Azory přestěhovali ze Švýcarska, děti tu chodí do školy a ona s manželem podniká. Domeček je útulnej. Bonusem a důvodem, proč jsme si hostitelku vybrali byla domácí bio snídaně. Večer jedeme do Mosteiros pozorovat západ slunce. Předtím se ještě stihnu seknout sekyrkou do prstu při rozdělávání ohně. Po celou dobu nám dělá společnost malý voříšek. Na mě vrčí, M miluje:)

Den 16 – pohupování se ve vlnách

Druhým jezerem, které byste měli mít na seznamu MUST SEE je jezero Sete Cidades. Opět nepopsatelná nádhera všude, kam oko dohlédne. Nad jezerem je spousty vyhlídek. Po výletě jedeme k oceánu. Koupání v Termas da Ferraria je specifické tím, že se tu do oceánu vlévá teplý pramen. Krom toho je v malých zátočinách nataženo lano, kterého se můžete přidržet a nechat se mydlit vlnami. Aneb spojení relaxu a zábavy v jednom. Musím upozornit na příjezdovou cestu, která je klikatá jak blázen a pokud přijedete ve špičce, chvílema se zapotíte.

Den 17 – bydlíme v ještě neotevřeném hostelu

Dopoledne se rozloučíme s paní hostitelkou a pádíme do Ponta Delgady. Vrácení auta projde bez problémů. Daří se nám ubytovat se v ještě neotevřeném hostelu v centru. Pokoj je prostorný a za super cenu. Poslední večeři si dáme v přístavu a pak se touláme uličkama Delgady. Město je to pěkné, historické, u oceánu, ale na mě je tu už moc lidí. Brzy ráno nás odváží taxi na letiště, kde děláme tečku za naší dovolenou a přes Lisabon se navracíme do Prahy.

Co na ostrově nevynechat: jezera Lagoa do Fogo a Sete Cidades. Koupání v termálech. Místní kuchyni. Okolí Furnas, kde vede spousta turistických tras.

Závěr

Říct jedno místo, kde se mi na Azorech líbilo nejvíc asi nelze. Pokud by to mělo být vícero míst, jednoznačně u mě vítězí trojúhelník Sao Jorge-Pico-Faial. Jestli rádi chodíte, budete si připadat jako v ráji. Když se obejdete bez hotelové diskotéky, Azory vám nabídnou zábavy hrstí vrchovatou. V druhé půlce září nepotkáte tolik turistů a teplo vám bude až až. Plavky s sebou, protože koupačka v oceánu po treku tělo i mysl osvěží. Při přejezdech mezi ostrovy je třeba mimo sezonu myslet na menší frekvenci trajektů. Lidi jsme potkali milé a ochotné. Ostrované žijou poklidně, bez spěchu a s úsměvem na rtech. Časově bych si vyhradil alespoň 3-4 dny (4 budou na pohodu) na každý ostrov. Na Sao Miguelu byste mohli strávit i samotný týden a bylo by to málo. Půjčení auta se vyplatí bez debat na Sao Miguelu. Na ostatních ostrovech by se též hodilo, ale kombinace stopu a taxi naše plánování dokázala vyřešit. Kempy byly na každém z ostrovů, s obyčejným, ale zcela dostačujícím zázemím.