Přechod Kokořínska – část I

Turisticky málo frekventovaná trasa s dostatečně velkým množstvím pěkných přírodních míst a zajímavostí. Nadpis je trochu zavádějící, protože jsme náš vandr začali pod úpatím Lužických hor v Novém Boru.

Rodí se plán

Několikátý týden karantény způsobené pandemií Covidu-19 začínal být slušná pruda. Možnost jít se vyklusat či projít do lesa hned u domu byla fajn, ale chtělo to změnu. Když se tu a tam na facebooku ve skupině „Nadšenců horského turistiky“ začaly objevovat posty z čundrů, bylo rozhodnuto.

Nový Bor

Na prvního máje v pátek ráno dáváme sraz s kamarádem Honzou na zastávce busu směr Nový Bor. Autobus se celkem slušně plní a spousta spolucestujících má na baťozích připnuté spacáky a karimatky. Nejsme v tom sami. Cesta ubíhá a za cca 1,5 h vystupujeme v Novém Boru, který svou sklářskou tradici nezapře. Kousek od náměstí navštívíme nově vařící pivovar BORN. Milá obsluha nám prodává petku ležáku Král, který je označen za bestseller a petku APA Jezdec. Po krátkém občerstvení a degustaci „Krále“ se vydáváme směr Sloup v Čechách.

Sloup v Čechách

Ve Sloupu v Čechách vystoupáme přes rozhlednu Na Stráži (zavřeno) přes Modlivý důl, kde je již více turistů. Skalní pískovcové útvary tvoří hezkou podívanou, která stojí za návštěvu.

Počasí s námi hraje hru, je pod mrakem a sem tam zakape. Ve Svojkově se napojujeme na zelenou značku, procházíme borovicovým lesem a dáváme svačinovou pauzu.

Průchod Lípou

Za Písečnou jdeme po červené značce, která zároveň značí cyklostezkou. Komíny v dáli ohlašují blízkost České Lípy. Snad mi to obyvatelé tohoto severočeského města odpustí, ale průchod Lípou je za trest. Spousta asfaltu, betonu a „architektonických skvostů“ ve stylu socialistického brutalismu, jsou na mě ten den moc. Honzovi se omlouvám a slibuju, že příště se budu průchody měst snažit plánovat lépe.

Na okraji Lípy vstupujeme do Obecního lesa, kde opět vládne příroda a já se můžu uklidnit. Začínáme řešit problém s vodou (v Lípě byla spousta možností, kterých jsme nevyužili, bohužel, jak se ukazuje v dalších kilometrech), kdy studánky na trase jsou buď vyschlé či ve stavu, kdy by se hodil filtr nebo chemie.

Naučná stezka Peklo

Přichází přeháňka a na malou chvíli se ukrýváme pod skalní převis. Následujících 5 km je pastva pro oči i duši. Naučná stezka Peklo je něco, co bych kousek za Českou Lípou nečekal. Skryté údolí obklopené pískovcem a zavlažované Robečským potokem je diamant. Téměř celá stezka vede po dřevěných chodnících nad vodou, na hladině je vidět spousty ptactva od kachen po volavky, popadané stromy a příroda s minimálním zásahem člověka připomíná Boubínský prales.

Na konci stezky nabíráme trocha vody pod skalním převisem, kde se snaží vyvěrat slabý pramínek vody. Úplně pitelný se nám to nezdá, ale když se to převaří, tak to snad půjde.

Žebrota

V obci Zahrádky docházíme na pěknou náves s zámkem (ve vlastnictví Univerzity Karlovy). Hospoda je k lítosti nás obou uzavřená. Cestou z obce jdeme kolem fotbalového hřiště. Právě zde probíhá pálení čarodejnic, tedy spíše taková malá soukromá akce. Odvážím se a s rouškou na obličeji se vydávám k místním vyžebrat vodu, abychom měli večer a ráno z čeho vařit. Jsou hodní a po prvotním šoku, kdy měli za to, že chceme jejich pivo, nás pouštějí do fotbalových šaten, kde si dotáčíme vody, jen co hrdlo ráčí.

Hradní páni

Kolem osmé docházíme na zříceninu letohrádku Jiljov, který je 300 m od cesty, na malém poloostrůvku. Z jedné strany bečí ovce a z druhé se ozývá ptactvo všeho druhu. Vedle meandruje potok. Dnes je to pro nás jackpot. Nikdo nikde. Ohniště, spousta místa a nahoře ve zřícenině prostor akorát pro 3-4 nocležníky. Po večeři koštujeme APA Jezdec z novoborského pivovaru. Chutná znamenitě. Volíme bivak ve stylu hradních pánů, ve věži bývalého letohrádku. V noci jsou vidět hvězdy, teplota okolo 6-8 stupňů, z obávaného deště nakonec nic není.