GR11 – DEN 29.

Celou noc foukal studený vítr. Bouřka běhala po okolních kopcích. Můj bivak bouřka ušetřila. Ráno se teplota pohybovala mezi 5-7 stupni. Ve spacáku jsem měl jako v pokojíčku.

Budík byl nastaven na sedmou ranní, že se prospím. At nestávám do zimy. Jenže na něj nedošlo.

Koně byli rychlejší. V 6:15 jsem zaslechl první zvony. 6:20 se přidal dusot kopyt. 6:21 vidím první hříbě. Potom, co mi hříbata provedla nad Pinetou, mě polil horký pot. Představa, že se pustí do tarpu, nepřicházela v úvahu. Chtě nechtě jsem vylezl ven. Sbalil tarp a všechny věci do báglu. Byl jsem připraven rychle utíkat.

Koně stáli kousek ode mě. Pozorovali ten cvrkot. Když jsem všechno dobalil, byli pryč. Normálně odešli. Museli mít ze mě pěknou srandu😅.

Tím, že jsem nahodil motory časně, tak bylo na čase vyrazit. V 7:17 jsem si to štrádoval do sedla. Nikdo nikde. Pohoda. Ticho a klid. Před Areu jsem blbě odbočil. Místo abych se 300m vrátil, tak jsem si radši 1,5km zašel.

Dobral jsem z pramene vodu a vyčistil si zuby.

V Areu byla v plánu koupel v řece. No jo, jenže v 9:30 si slunce hledalo teprve cestu. Nápad jsem zavrhl. Dostal jsem lepší. Kemp.

Na férovku jsem se zeptal na recepci, zda se můžu osprchovat. „Jasná páka, tři Eura, pane, prosím“ povídala recepční. Sprchy byly nový, čistý, prostě vyvoněný. Já si to užil, jako blázen. Vypral jsem si oblečení. Na baru jsem objednal Americano. Pit stop se povedl. Později jsem se dozvěděl od Joseho z Mallorky, že v kempu minule přenocoval. Pečou své pečivo a výborně zde vaří. Příště bych si dal toto místo na seznam míst k přenocování.

Do vesnice to bylo půl kilometru. Vtrhl jsem do sámošky. Holka za kasou byla milá, ale sortiment krámku byl nejslabší ze všech zásobovacích stanic doposud. Bloudil jsem regály a přemýšlel, jak to poskládám. K tomu to nebylo pěkný ani cenově. Vysokohorská přirážka byla značná.

Koupil jsem snídani a šel na piknikový místo pojíst a posušit věci. Zabral sem ho komplet celý. Někteří turisti za to na mě cenili zuby🙈

Před jednou jsem se znovu vrátil do krámu a nakoupil na další 2 dny. Pak jsem slíbil žaludku, že ho vezmu na oběd.

Příjemný podnik byl hned na náměstí naproti krámku. Obsluha nemluvila anglicky, i tak byla laskavá a snažila se mi vysvětlit, co mohu dostat. Požádal jsem si Bocatu (místní bageta) plněná omeletou a sýrem. Holka mi doporučila natřít to oliváčem a rajčaty, že se to tak v Katalánsku jí. Jasný, když jsem tu, tak to tak budu jíst. Dobry to bylo neskutečně. Na vajíčka jsem měl strašnou chuť. Zapil sem to malým pivem. Americano a croissant jsem si poručil jako dezert.

Mračna se odpoledne začala sbíhat nad Areu. Do bouřky se mi nechtělo, ale předpověď na zítra byla celý den déšť. Ve 13:30 jsem se vydal na cestu.

Za 2 hodiny a 10km jsem byl v sedle Pla de Boet. Tu jsem si vyhlédl dle Mapy.cz cabanu k přespaní. No jo, sice byla prázdná, ale úplně bez oken a uvnitř to bylo jak v chlívě. Byl jsem nakročen najít místo u řeky a zbytek dne se flákat. V poslední moment jsem udělal rozhodnutí. Přidám pár kilometrů. Cíl bylo Refugi Josep Maria Montfort (Refugio de Baiau), což byla parádní buňka, v 2500 m.n.m, s 9 místy na spaní. O tomhle bivaku mi řekl Tony. Měl v plánu zde přespat. Píše o něm i průvodce Cicerone.

Nejdříve bylo potřeba zmáknout 5,5km a 620 výškových metrů. Nechtělo se mi, ale představa teplý postele byla silnější. Letěl sem jako bejk. Nahoře jsem byl za hodinu a půl. Poslední cca kilometr je zrádný. Vidíte refugio na skále, ale pořád je dost daleko. Finální cesta před refugiem je kombinace chůze a lehkého lezení. POZOR, nahoře není voda, naberte si ji, než se tam vydrápete:)

Venku u refugia postávali chlapi. Zadýchaný se ptám, zda tu je místo. Bylo 18:30. Dušička byla ve mně malá. Chlapi povídají: „Jasný, spíme tu zatím tři.“

Mám radost jak sviň. Nemakal jsem nadarmo. Ve dveřích mě přivítá Pau (23, Barcelona). Potkali jsme se hned první den GR11. Pak mi s Jamiem (UK) utekli. Myslel jsem, že už ho neuvidím:) Vylezl Pico de Aneto a Monte Perdido. Dvě ze třech nejvyšších hor v Pyrenejích.

Zbytek jsou José z Palma de Mallorca (chlapík 50+) a Patrik (39, Barcelona). Patrika jsem potkal na refužku Estaon před 2 dny. Spíme tu takhle ve 4 a je to za odměnu. Místa je habaděj. Buňka má solární panely, takže dojde i na skromné osvětlení. Celkem se na palandách vyspí 9 osob. Jsou tu i deky. Je tu i nouzové tlačítko, k přivolání záchranářů (nespleťte si ho s vypínačem:)).

Pau listuje návštěvní knihou chatky. „Václav, máš tu vzkaz od Zuzy, někdo tu zapomněl ručník, tak si ho vezmi“ říká Pau. A skutečně, Zuza a spol tu byli den před námi.

Mraky venku předvádí divadlo. Fouká studený vítr. Je frišno. Prý má v dalších dnech začít sněžit. Koukáme na hřeben, kterým jde GR11. Je to přírodní hranice s Andorou. Zítra navštívím další stát. Andora není v EU. Roaming a data musím VYPNOUT. Budu psát, až bude wifi možnost.

Ve 21:15 spíme. Předtím znovu lepím boty. Moc to nedrží.

Ujito: 23km
Nastoupáno: 1658m
Naklesáno: 1064m
Celkem nachozeno: 538km