GR11 – DEN 21.

Budí mě zvuk syčícího vařiče. Zuza si užívá komfort svého spacáku. U toho vaří svou snídani kousek od mé hlavy. Fakt dík😅 Na druhou stranu větší hluk dělaly holky horolezkyně, když se brzy ráno balily na výstup.

Zuza nás s Fabianem probere k životu v 8:30. Vycházej s Mariem. Máme znovu pomalé ráno. Vařím čaj. Pojíme.

Hltám tu krásu okolo. Tady to ten nahoře rozhazoval lopatou.

Od chaty se odrážíme v 10:15. Dole u řeky bereme vodu. Potkávám Patricka z Amsterdamu. Holanďanů je tu dost. Jde celou GR11. První 2 týdny spal po refugiích. Potom mu přítelkyně poslala stan a károšku přepravní službou. Bohužel ji Fedex ztratil. Tak si sjel koupit nový gear do města. Teď to švihá, jak se mu zlíbí.

Zase pochodujeme do kopce. Pět set padesát výškových a jsme v sedle. Odtud si to metelíme dolu.

Zastavujeme se v Refugiu de Estos na kávu a krátkou přestávku. Terasa je plná lidí a jejich čtyřnohých miláčků. Káva stojí za prd, ale lepší než drátem do oka.

V půli finální fáze stavíme u Cabana Santa de Ana. Je to nespravovaná chatka. Právě ji obsadila polská družina v čele se Zuzou a Mariem. Zuza nám představuje kamaráda a bratra (Zuza má celkem 3 bratry. V Polsku je takto početná rodina vcelku normál. Přemek a Naša měli též 4 děti). Zůstávají tu všichni na noc.

Pouštím se dál dolu. Dojdu do kempu Ixeia právě ve chvíli, kdy začne pršet.

Počasí je poslední týden úplně na palici. V noci a ráno je hezky. Přes den vedro. Ve dvě jdou mraky. Ve čtyři se rozprší. Leje do sedmi nebo osmi. Nevím. Radši bych teplý večer. Takhle je všechno mokrý a vlhký. Celkem je kosa. Občas si říkám, zda jsem ve Španělsku nebo v Rumunsku🤣

Ale dobrý. Žádný stížnosti. Miluju to tady, čím dál víc. Žiju jednoduchý život. Nevím, co se děje doma, ve světě. Nečtu emaily, zprávy. Starám se o jídlo, vodu, místo na spaní. To je celé. Všechny věci si nesu na zádech. To je můj aktuální život.

Doposud mi dělá radost, jak se mi podařilo zabalit. Co bych poslal domu:

• Powerbanka – nepotřebuju. Telefon jede v režimu letadlo celou dobu. Udělám 20 fotek za den. Občas mrknu na Mapy.cz, ale ten trek je tak dobře značený, že map není třeba. Telefon můžu každý druhý -třetí den dobít.
• Sluneční brýle – vzal sem je pro sichr. Nenosím je ani doma. Používám kšiltovku. To fakt stačí.

Jináč jsem použil všechno oblečení i věci, který jsem si vzal. Moje base weight (základní váha batohu) je okolo 8kg (bez vody, jídla a věcí, co mám na sobě).

Kemp Ixeia je další z parádních zastávek. Být Lukáš Hejlík v oblasti hodnocení kempů, jedu sem. Pan šéf je horolezec. Fotky z hor zdobí recepci (kousek od Benasque je nástup k Pico de Aneto nebo Pico Posets).

Cítím tu pohodu. Klid. Kemp je malý, rodinný. Zůstaň jak dlouho chceš. Plať až odjedeš. Postav si to, kam chceš. To je super:)

Postavím tarp. Přijde slejvák jako hrom. Jdu na pivo do hospody v kempu. Přijde Fabian. Zmoklý jak slepice. Zase pršelo tu hodinu, co kráčel😅

Spí tu i dámská jízda z Čech. Dámy se blíží do cíle. Jedna z holčin jde nekolikátý den na paracetamolu. Je nemocná, celkem rozsekaná. Další má pochroumaný kotník. Dvě další prý ztratily v průběhu. Jedna neodletěla a druhá to vzhledem k náročnosti vzdala po 5 dnech. Slušná úmrtnost.

Tipujeme, kdo co dělá v civilním životě. Zase sem označený za ajťáka🤣🙈. Další tip je dobrý. Učitel tělocviku a zemáku. Asi se dám na učení.

S Fabim vaříme kolem desátý jídlo. Hranolky nám odmítli samotný udělat:( Polévka z pytlíku a instantní asijský nudle. Zahřeje to, ale žádná hitparáda to není. Ve spacáku píšu dva dny starej report. Usínám.

Ujito: 17km
Nastoupáno: 617m
Naklesáno: 1418m
Kumulativní kilometráž: 403km (povážlivě se blíží půlka. Potřebuju stáhnout mapu Andory.)