Přechod Krušných hor – z Oseku na Boží Dar

Stezka Českem je fenomén posledních let. Vydává se na ní čím dál větší počet lidí. I my s kamarádem Honzou jsme několik etap ukrojili. Před 4 roky jsme se vydali na první úsek v Krušných horách z Oseku do Děčína (tím jsme prošli i CHKO Labské Pískovce).

V roce 2021 jsme dojeli vlakem do Aše a odtud tři dny kráčeli do Božího Daru. Oba úseky nás nadchly krásnou přírodou, kdy jsme i během termínu letních prázdnin, potkali malé množství turistů. Letos jsme se rozhodli pro zbylou část Krušných hor z Oseku do Božího Daru.

Začátek v pivovaru

Stejně jako při prvním treku přes východní část Krušek, i letos jsme zvolili start v Oseku. Do Oseku se z Prahy, s jedním přestupem v Teplicích, dostanete za 1,5 h autobusem. Druhou a neméně podstatnou výhodou je Pivovar Ossegg, který tu sídlí. Nachází se v areálu Cisterciáckého kláštera. Spojení dobrého piva a prostředí, které klášter a pivovar nabízí, se jedná o místo s géniem loci. Ochutnáme ležák a NEIPu.

Přes Dlouhou Louku na bivak

Čas letí. Slunce zapadá. Čeká nás cca 10 km na první bivak. Oproti minulému výšlapu to bereme mimo silnici po turistické značce. Dlouhá Louka nás vítá podvečerním klidem. Po cestě k přístřešku nám přes cestu přeběhne stádo prasat. Přístřešek u obory Fláje je prázdný. Po nezbytné večerní hygieně zalézáme do spacáků. Noc je klidná. Teplota klesne k 10 stupňům Celsia.

Fláje

Ráno posnídáme. Dokonce dojde i na rozpustnou kávu. Mažeme to kolem Flájské obory, kde jsme zatím měli čest jen v zimě na běžkách. Po domluvě vynecháme pupíček v podobě Českého Jiřetína, kam se nám zacházet nechce. Za víkend musíme cvaknout přes 90 km. Na Stezku Českem se napojíme až před Jelení Hlavou, kde potkáme první hikerky.

Laskavost v Nové Vsi v Horách

Při snídani jsme si také udělali náš domácí úkol z matematiky. Pokud chceme být v neděli na Božáku, musíme dnes prásknout do koní a urvat minimálně 50 km (startovali jsme v pátek po práci s cílem být v neděli zpátky v Praze). Moc přestávek si nedopřejeme. První pauza přijde v Nové Vsi v Horách, kde si dáme oběd. Začíná být teplo. Nepohrdneme tedy nealko pivem a výbornou česnečkou. Obsluha Restaurace KD Pod Lípou je pozorná, milá a laskavá. Nakonec nám sebou natočí i vodu.

Boty

Před vrcholem Jelení Hlava se projeví moje špatná volba bot. Čekal jsem, že bude dost asfaltových etap, což se nakonec potvrdilo. Nicméně objemové silničky nestíhají dýchat. Korunu tomu nasadí průchod vysokou trávou. Uvnitř je povodeň. Následky vody v botách se projeví později v podobě puchýřů. Ačkoliv jsme na trase nepotkali techničtější terén, doporučil bych spíše trailovky.

Samotoč v hájovně Svahová

Je hic. Máme žízeň. Po 30 kilometrech procházíme obcí Svahová. Zvědavost v nás vzbudí Samotoč Hájovna Svahová. Samoobslužný lesní bar nám přijde do cesty jak na zavolanou. Je tu stín, je tu pivo, je tu nealko, je tu krásně. Natočíš si a zaplatíš buď keš nebo přes QR kód na účet majitelů. Je tu s námi ještě pár cyklistů a jeden hiker. Určitě tu doporučuju zastávku, pokud vám to vyjde. Moc milé místo i přístup majitelů!

Skáčeme do rybníka

Miluju Krušné hory. Většinou jezdíme na běžky buď na Moldavu/Cínovec a okolí nebo na opačnou stranu – Boží Dar a do Abertam. Centrální část Krušek je pro nás nová. Atmosféru má krom Svahové i další obec na cestě – Zákoutí. Fascinuje mě zapadlost, odlehlost. Mineme zde i starý kříž, který byl postaven pro všechny poutníky na cestách.

Death Valley v Kruškách

Potřebujeme rybník. A to hned! Rozmyslíme si to u Černého rybníku, kde je hodně lidí a další sem přijíždějí. Jdeme o kus dál. Ten kus je peklo. Novodomská cesta má nově položený asfalt. Je takový teplo, že se divím, že jsme si kus asfiče nepřinesli sebou do Prahy. Několik kiláků po téhle rovině je očistec. Vysvobození přijde u Starého rybníku. Voda je osvěžující. Máme v nohách maraton. Tenhle pit stop, devět kiláků před koncem dnešní etapy, je velká vzpruha.

Zase hrom a blesk

V Hoře Sv. Šebestiána zajdeme do hospody a vietnamské večerky (EDIT: nyní by tam měla nově fungovat vietnamská restaurace, která cílí na Stezkaře). Na ulici dáme pivo, chipsy a gumové medvídky. Více zábavy v obci už nezažijeme.

Míříme za obec do přístřešku. Přístřešek je postavený přímo pod větrnými elektrárnami. Jsme tu sami. Prostoru tu je pro 6-10 nocležníků. Přístřešek nabízí i bidlo na spaní. Tam je potřeba gymnastická průprava, aby se člověk nahoru dostal.

Když se chystáme usnout, dorazí dvojice Stezkařů. Zůstanou dole. My zalezeme nahoru pod střechu. K ránu nás vzbudila rána jak z děla. Zuřila bouřka. Bouchlo to blízko nás. Výška větrných obrů blesky přitahovala. Naštěstí i samotný přístřešek disponoval uzemněním.

Kovářská

Ráno necháme naše spolunocležníky spát. Potichu se sbalíme, nasnídáme a řítíme se směr Boží Dar. První kilometry ubíhají po červené značce úplně samy až k vodní nádrži Přísečnice. Musíme kousek po frekventované silnici. Tohle není příjemný úsek. Do Kovářské valíme po silnici cca 6 km (EDIT: v Mapách.cz vidím, že Stezka Českem nyní vede novou variantou, více v přírodě. Super). Opět to je úsek, kdy člověk jede spíše na autopilota. Jedno z aut se nás pokusí vytlačit ze silnice, což se mu naštěstí díky úskoku stranou nepodaří.

Klínovec na dohled

Kovářská je mix všeho. Je tu hodně nově opravených domů. Zároveň se projeví Sudety. Některé domy jsou vybydlené, některé zchátralé, některé jsou na prodej. Kavárna má zavřeno. Jdeme dál. Úsek kolem Loučné a bývalé Vápenky jsme si střihli v lednu, když nebyl sníh. Pokud budete v okolí, doporučuju dojít na zaniklou osadu (a nově revitalizovanou partou nadšenců) s názvem Königsmühle). Toto místo má génius loci. Z Loučné se na Klínovec vyškrábeme po sjezdovce. Nahoře fouká. Potkáme více turistů.

Božák je za rohem

Před Neklidem málem šlápnu na mládě zmije. Je to sice ideální oblast pro výskyt hada, ale s množstvím lidí, které potkáme, bych jej tu na cestě nečekal.

Bifé Café

V Božáku máme rovnou namířeno do Bifé Café. Jsem toho názoru, že objev posledních zim by neměl zůstat bez návštěvy. Krušnohor 11 je na čepu. V pořádku. K tomu nám paní majitelka nachystá smaženku. Sedíme na verandě a pozorujeme cvrlikot v nejvýše položeném městě v ČR. Korunu tomu nasadíme kávou a dortem. Tady máme odškrtnuto.

Před odjezdem přímého autobusu do Prahy (vyjíždí 16:35), skočíme do minipivovaru Červený vlk na jedno. Je tu větší klid, než před pár lety, kdy jsme zde končili etapu z Aše.

Cesta do Prahy uteče jako voda. Večer jsme na Hradčanské.

Tím máme odškrtnutý úsek od Aše po Děčín:)

Krušné hory jsou moje srdcovka. Stále tam jsou místa, kde nepotkáte živáčka. Nejedná se o složitý terén. Parádně by se daly přejet i na kole. Po cestě je dostatek infrastruktury, pokud chcete využít spaní pod střechou. To samé platí pro doplnění jídla. Z Prahy je tam dobrá dopravní dostupnost.

Mapa: https://mapy.cz/s/fuzedugeje

Celkem kilometrů: 93 km

Metrů do kopce: 2183 m

Metrů z kopce: 1468 m

Povrch trasy: (60) 70 % trail, (40) 30 % asfalt. Je tam několik delších asfaltových úseků. Já jsem šel v silničních objemovkách (nebylo to ideální obutí z důvodu špatné prodyšnosti bot). Honza měl na nohou Altra Lone Peak (trailovky) a byl spokojen.

Jídlo na trase: po cestě trasa prochází civilizací. Lze dokoupit v malých sámoškách nezbytné věci. Po cestě se najdou i hospody a další občerstvení. Není potřeba nést mnoho jídla. Doporučuju Bifé Café v Božáku.

Voda na trase: dala se doplnit v hospodách nebo dokoupit. Filtr jsme sebou nebrali.

Spaní: první noc jsme spali v přístřešku za Dlouhou Loukou. Druhou noc jsme strávili u Hory Sv. Šebestiána v přístřešku mezi větrnými elektrárnami. Oba bivaky mohu vřele doporučit. Bylo tam čisto. Pokud je využijete též, prosím, udržme je nadále v tomto stavu.

Doprava: do Oseku jsme dojeli z Prahy s jedním přestupem v Teplicích. Z Božího Daru jezdí na Prahu přímý bus (16:35) – doporučuju si zajistit místenku.