GR11 – DEN 40.

Patlám se tu s tou štrekou čtyřicátý den😅Vyspím se do růžova. Ráno jsem pomalý, jako želva. Nechávám kluky odejít. Cvičím. Pobalím a jdu na kávu. Po desáté vycházím na trail. Mám sebou dva litry vody. Je to test. Do Macanet de Cabrenys to mám 19 kiláků. Po cestě voda nebude.

Začátek z Albanye mě nešetří. Prudký výstup nad město po suchý cestě. Slunce otáčí kohoutek. Dělá se teplo hned od samého rána. Držím se taktiky hodina chůze = pět minut pauza = půl litru vody.

Po třech hodinách mi zbývá 5 kilometrů. Sedám do stínu na dobrých pětačtyřicet minut. Kluky jsem došel. Odpočívají. Do města to je po vyschlý cestě pořád na slunci. Hledám stín. Dneska jsou to škvarky.

Párkrát se mi povede v zamyšlení cestu přejit. Když dlouho nevidím značku, kontroluju telefon. Musím se vracet. Naštěstí to nikdy není příliš.

Město Macanet de Cabrenys je při nedělním odpoledni ospalé. Projdu ho úplně do zadu na malé náměstí. Je tu autentická hospoda se zahrádkou, plná místňáků. Chlapi hrajou karty, další kulečník. Má to hezkou atmosféru. Venku na mě dva chlápci koukej, když si to přihrnu, jestli jsem se nezbláznil, v tomhle vedru chodit s báglem🤣

Jdu do sámošky. Výborně zásobený obchod. Beru količku a chipsy. Koly sem v životě nevypil tolik, jako tady. Potřebuju cukry. Chipsama zase doplňuju soli.

Moje laxnost vedla k tomu, že jsem si nezabalil solničku. Vlastně jsem si nevzal žádný koření🙈😅 Tady všichni vyvářej a mají sebou koráb koření😁.

Popojdu na dětský hřiště a rozhodím tu svůj celý gear. Spacák už potřeboval proschnout. Pod stromem se láduju jídlem. Lidi na ty poházený věci divně koukají. Je mi to fuk. Nacházím první odřeniny na prstu u nohy. Raději to oblepuju leukoplastí, ať z toho nevznikne nesmysl větších rozměrů!

Kluci byli vedle v hospodě. Kopají do vrtule a jdou dál. Já si skočím na jedno malý do tý autentický hospody. Servírka se diví, že chci fakt jen malý:)

V pět se uráčím zvednout a jít. Do La Vajol mě zbývá necelých devět kilometrů. Teplota neroste, ale pořád je teplo. Skoro zase přejdu odbočku. Vrátí mě Španěl, co tu provází Francouze po korkových dubech. Korkový duby tu míjím dnes celý den.

Do La Vajolu přicházím po sedmý. Roztomilý městečko. Spíš vesnice. Na náměstí si sedám na zahrádku. Piju Estrellu. Dneska sem na pivo dostal chuť. Průvodce píše o možném bivaku 45minut za městem.

Před osmou pádím po krajnici silnice dolu, jen dolu. Tři a půl kilometru. Zabočuju doleva na prašnou šotolinovou cestu. První místa, která zmiňoval Cicerone, přejdu a jdu ještě 15 minut.

Narazím na kluci – Jaka a Maxe. Jsou zakempení. Beru místo kousek za nimi. Jsme tu v lese, jak partyzáni.

Vyndám tarp z obalu. Šnůry jsou zamotaný, jak vánoční svíčky. Ty vole tohle je každodenní rituál. Už mi přestává bavit. Když to rozmotám, zjistím, že je místo malý. Je tma. Zariskuju a dnes dávám první širák.

Tarp je vedle, kdyby se něco přihnalo. Komáři štípou strašně. Rezignoval jsem.

Dneska to byl pěkný dlouhý poctivej den. Moc krasy po cestě nebylo. Je to řehole, která se musí odmakat:)💪
Z vršku u La Vajol jsem čučel na moře. Vamos!

Ujito: 34km
Nastoupáno: 1343m
Naklesáno: 1247m
Kumulativní vzdálenost: 772km