GR11 – DEN 14.
Budím se k ránu zimou. U jezera padla totální rosa. Objem vlahy prohýbá můj tarp. Ten se k ránu propadne tolik, ze zamokří spacák. Nasazuju mikinu a spím do 7:00. Nechce se mi čekat na slunce. Balím vše mokré a jdu.
Hodku stoupám 350 výškových k jezeru Ibon de Cantal. Tu k mé radosti kempí Mario se Zuzou. Maj pomalý ráno. Slunce pálí. Suším všechny věci. Peřáku se začíná navracet loft. Nechávám kamarády odejít a čekám.
Stoupám do sedla Cuello de Tebarray (2782 m.n.m). Strmý je to jak hovado. Černá šotolina klade značný odpor. Jdu pomalu krok po kroku. Ze sedle je krátký lezecký úsek, kde jsou ocelová lana.
Za ošklivého počasí bych tu nechtěl šplhat. Letos mám kliku, že je abnormlní teplo a všechen sníh stačil roztát. V brzkém létě tu dokáže zbytek sněhu nadělat problémy.
Sestup do druhého sedla Cuello del Infierno není pro kolena příjemný, ale po par minutách jsem dole. Mám to za sebou. Čeká mě hodinový klesání k jezerům.
U jezer pauzíruju a obědvám. Je tu milion turistů. Za další hodinu dotrekuju k refužku Bachimana. Vidím Zuzu jak telefonuje. Chtěl jsem mít přestávku. Kamarádi vyrážej na alternativní trasu GR11. Přidávám se k nim.
Výhodou je, že nás to vyplivne u jezera Ibones de Brazato. Nemusíme klesat stovky výškových dolu do Banos de Panticosa.
Tam jsou jen lázně, kasino a pak nic. Tahle nová alternativa přináší ještě jeden spektakulární moment.
Chůzi podél vodovodního potrubí. Jde se po okraji s výhledy do údolí. Nic pěkného pro lidi se strachem z výšek:) Díky společnosti Zuzy a Maria a v kombinací s dobrým počasím, to zvládám, jak Hillary Everest. Kdyby pršelo nebo se čerti ženili, raději bych volil klasickou cestu i za cenu většího převýšení a počtu km.
Horší je to tu s vodou, která nám dochází. Slunce nás vysušuje zaživa.
Potrubí prochází 2 tunely, který si taky dáme. Ten druhý je obzvlášť vypečený😅 Na čelovku to není, ale celou dobu je třeba opatrnost a postup v dřepu prověří, jak jste na tom s ohybností kolen. Bacha na hlavu. Já jsem se párkrát řinknul.
K jezeru dojdeme vydrcení. Je to nádrž s pitnou vodou. Filtrujeme přímo z ní. Mario má o kvalitě pochybnosti, a tak jde dál a bere vodu z hráze.
My se Zuzou jsme pohodlnější. Filtrujeme přímo z nádrže. Vše je bez problémů.
Po nás přijde skupina kluků španělských. Ptají se na vodu. Když vidí nádrž, naskáčou tam jeden po druhém, samou radostí. Ty dvě hodiny v traverzu na přímém slunci dají zabrat.
Bivak stavíme nad vodní plochou.
Vaříme a klábosíme.
Výhled do okolí a západ slunce tu je jeden z nejpěknějších doposud.
Nemám energii na psaní. Rovnou ulehám a v deset sem tuhej jak veka.
Ujito: 15km
Nastoupáno: 1137m
Naklesáno: 919m
Kumulativně uraženo: 280km