GR11 – DEN 13.

Měl to být můj první zero day na stezce. Neměl jsem ujít ani kilometr. Ještě včera jsem si říkal, že si ve městě odfrknu. Přeci jen, únava se od začátku treku nastřádala. Bohužel předpověď je na další dny nejistá s hrozícími bouřkami.

V dalším dnu mě čeká dle průvodce nejtěžší úsek na trailu přes nejvýše položené sedla. Proto pokračuji dál, abych se přes vysoko položená sedla přehoupl za dobrého počasí. Ale popořádku.

Noc byla klidná. Přijíždělo a odjíždělo dost aut, takže hluk byl. Ráno jsme všichni zašli na kávu a sladký do kavárny. Ze zahrádky jsme zahlédli Christiana a Hagena, kteří zvolili alternativní GR15 a vynechají tyhle těžký úseky.

Po kávě jsme zašli s Fabianem vyprat do veřejný prádelny. Za 30 minut bylo hotovo. Prádlo jsme rozvěsili u řeky na lavičku a dřevěnou oporu stromku. Zuza a Mario se rozloučili a vyrazili společně na další etapu.

Fabian se těšil na hotel. Domluvili jsme se, že budeme v kontaktu. Já jsem potřeboval nakoupit na 4 dny. Další možnost bude až v Torle. Nakoupil sem toho klasicky moc. Batoh ztěžknul výrazně. Stále jsem si nebyl jist, zda nemám ve městě zůstat a odpočinout si. Nahoru se mi vůbec nechtělo.

Ve 14:09 jsem vyrazil směr Refugio de Respomuso. Bylo teplo. Čekala mě cesta pouze do kopce. Kus za Sallent de Gallegem jsem byl nalomen se vrátit. Vedro a vyčerpanost hlasovaly proti. Vidina špatného počasí měla větší váhu a proto jsem si to štrádoval vpřed. Cestou dolu mířilo moře turistů. Úsek jsem zvládl za 3 hodiny (průvodce počítá se 4h). U refužka jsem si odpočinul, doplnil vodu a snědl jablko. Nevede sem žádná cesta. Zásobování probíhá pomocí vrtulníku. Je to dobrá základna pro horolezce, kteří se vydávají na okolní kopce.

V 18:00 pokračuju dál. Mělo by tu být dost míst pro kvalitní bivak. Aspoň průvodce tak píše. Několik stanů po cestě vidím hned za refužkem. Po 20 minutách dojdu k jezeru. Jeden stan tu stojí. Místo se mi líbí. Nicméně jdu dál.

Otevře se nove údolí. Hory přede mnou jsou tak vysoký, že mám z toho mrazení v zádech. „Sem v Mordoru?“ ptám se sám sebe. Tady spát nechci. Zastavuju a otáčím to zpátky k jezeru. Vyhlídnu si flek.

Stavění tarpu mě dnes přivádí k šílenství. Jsem schopen jej postavit po pár pivech a za tmy. Ale dneska se s tím vyloženě peru. První místo je podmáčené. V dalším vytéká pramen. Dneska je to řehole:)

Cvičím a užívám si slunce a večera vedle tarpu. Přichází ještě francouzská dvojice a staví stan opodál. V době největšího klidu a západu slunce si to přivalí španělská omladina. Hulákají a dělají bordel. Tohle nemá s chozením do přírody nic společného. Chlapík od prvního stanu jim něco naznačí a tak se pakují dál od nás. I tak jich je plny údolí.

K večeři si dělám těstoviny se sýrem, fuetem a sušenou cibulkou. Jako dezert se podávají sušenky. Po 21:00 jsem v tarpu a píšu tenhle report. Zítra chci začít brzy. Z dalšího úseku přes démonické sedlo Cuello de Tebarray jde respekt.

Uchozeno dnes: 12km
Nastoupáno: 964m
Naklesáno: 83m
Kumulativní vzdálenost: 265km