GR11 – DEN 39.
Nechce se mi stávat. Ani trochu. Pobalíme a v osm polykáme první metry na trailu.
K refugiu Talaixa to je slušný rozjezd. Na 4,5km nasekáme přes 400 výškových. Jake to jako správný australský klokan mydlí nahoru hlava nehlava. Tempo má neskutečný a sotva mu s Maxem stačíme.
Refugio je nespravovaný tzn. nedostaneš jídlo ani pití. Můžeš ale přespat jako v cabanách. Mám z toho místa zvláštní pocit. Z chaty vykoukne holka. Ptá se mě, zda mluvím anglicky. Říká, že jí je zle. Že má střevní záležitost. Vymýšlí plán, kam se dnes doplazí. Povídám ji, kolik to je do Albanya. Nezávidím ji to. Zpětně přemýšlím, jestli jsem se zachoval správně. Zda jsem ji nemohl pomoc více.
Dobíráme vodu. Pokračujeme. Refugi de Sant Aniol d’Aguja – starý benediktinský klášter. Refugio nefunguje. Stále jej parta nadšenců a dobrovolníků opravuje. Je tu možnost dobrat vodu.
Kousek za ním slézáme z trailu. Koupeme se v přírodních bazéncích na řece. Jsme tu chvíli sami. Pak se přižene tolik lidí, že to přestává být dobrý.
Čeká nás ošklivý stoupák. Dvě hodiny jedu na plno, vedro vysává mou energii, ničí mě. Přes osm set výškových metrů si připíšu. Nahoře toho máme všichni dost.
V sedle sušíme věci. Dorazí Max. Svačíme. V tu ránu TEN nahoře zapomene vypnout vodu. Spustí se průtrž jak blázen. Stihnu sbalit péřák. Ufff. Hážu batoh pod strom a běžím se schovat. Naštěstí to je chvilková záležitost. I tak jsme durch:) Usycháme svižným pohybem.
Lesní ostružiny jsou k dispozici všude kolem cesty. Mňam. Slézání po mokrých kamenech ze sedla dolu je o držku. Bez hůlek by to byl čistý hazard! I tak tam každý z nás má několik momentů na hraně pádu.
Zbylých 9km je po panelce. Přijdeme do kempu Bassegoda. Má to být dle informací drahý plácek. A je. Dvacet Euro (20) za stan a osobu je nejvíc za celou cestu (obvykle se platilo mezi 11-14 Euro). Máme toho za dva poslední dny nachozeno dost. Tohle je odměna.
Kemp je parádní. Dostáváme pásek do bazénu (ten stejně nevyužijeme). Bonusem je supermarket, který nabízí slušný sortiment na tak malou sámošku. Pro mě je to dar z nebe. Zbyla mi jedna proteinová tyčinka🤣 Kupuju chipsy a količku. Vyjdu ven a neřízeně se cpu.
K večeři si vařím oblíbenou brkaši, se sýrem a bazalkovým pestem. S respektem k vlastnímu tělu, který maká na jedničku, dávám nealko pivo. Myju nádobí, lahve, stavím tarpík, píšu report.
Slyším hudbu. Přijde mi to na živo. Jdu se mrknout dolu. Holka hraje na akustickou kytaru, kluk na klávesy. Pálí to ve španělštině, francouzštině, angličtině. Hrajou i Radiohead, Eurythmics, atd. Jdu pro Americano, sedám si za stoly na zem a poslouchám. Jde jim to moc hezky, od srdce, pro pár lidí. Přináší mi to radost.
Sprcha. Vyprat triko. Vracím se zpátky na koncert, kde to graduje.
Dle průvodce Cicerone zbývá 5 etap. Kilometrově to může být něco okolo 110km do cíle.
Ujito: 27km
Nastoupáno: 1396m
Naklesáno: 1554m
Kumulativně ujito: 738km