Peaks of the Balkans (PoB) – den 1

Den 1 (26/9/2024)

Albánie byla v mém hledáčku dlouho. S Honzou jsme našli shodu! Do karet nám hrál přímý let od Ryanairu z Prahy do Tirany. Letenky jsme koupili na září v květnu. Potom stačilo vymyslet trasu. Trasu v horách.

Dlouho jsem pokukoval po NP Prokletje (Prokleté hory). Vede tudy trail Peaks of the Balkans propojující Albánii, Kosovo a Černou Horu. Nebylo o čem!

Na letišti se potkáme s Honzou v 10:15.

Porovnáme cenu čepované Plzně a kávy. Jsou skoro identické. Máme jasno. Pošleme tam jeden kousek a jdeme ke gatu.

Tam se už stačila vytvořit fronta jak na banány. Lidi začínají být nervózní. Jede jeden „Last call“ za druhým. Rodina s děckem je pracovnicí letiště uzemněna větou „Měli jste tu být hodinu předem“. Nakonec se vše zvládne. Letíme.

Za 1,5 hodiny přistaneme v Tiraně.

Bágly nám přijedou mezi prvními. Po vystoupení z letištní haly hledáme Hermes Bus směr Skhoder. Dojdeme ke 2 dodávkám s nápisem za oknem „Skhoder“.

Odjíždí do 5 minut. Platíme 10 Euro/osoba. Sedáme do starého Mercedesu mezi ostatní turisty. Takovou logistiku by nám mohli závidět i The Rolling Stones.

Od začátku zjišťujeme, že čára není zeď. Klaxon určuje pravidla hry na silnici. Do jízdy nám vyhrává hlasitá hudba pana řidiče. Balkán jak má být.

Do Skhoderu, kde máme hostel na první noc, dorazíme za 2 hodiny.

Hostel je u centra. Označení nemá žádné, natož zvonek. Za plotem hlídá pes, vostrý jak žiletka. Podaří se nám zburcovat pána v patře.

Přiběhne majitel. Omlouvá se. Pokoj je do 15 minut připraven. Pokoj je prostorný a čistý, vše je nové. Jako bonus nám majitel zajistil jízdenky na dodávku do Thethi – nástupního místa na trek Peaks of the Balkans.

Drama se šťastným koncem zažijeme při vyzvednutí objednané plynové (šroubovací) kartuše. Nemůžeme najít obchod (kartuši jsem rezervoval přes Whatsapp před naším příjezdem. Komunikace s majitelem byla na jedničku). Nakonec nám pomůže Alban a další 2 Albánci. Běhají s námi po městě a volají s majitelem. Konečně se najdeme. Kartuše je doma.

Večeříme v podniku Puri mimo centrum, který nám doporučil majitel hostelu.

Krémová květáková polévka s kuřecím masem a bagetou by sama o sobe vydala za hlavní chod. Je to nebe v hubě. Pak dáváme specialitu podniku – maso, pljeskavica, rýže, fazole, salát. Na konci sotva dýcháme. Jídla je moc. Je neskutečně dobrý. 

Jdeme se projít do centra, kde to žije. Centrum je plné turistů. To město má dobrý vibe. Dojdeme do hostelu. Na zahradě cvakneme poslední pivo.

Sem tuhej, jak veka. Potřebuju spát. Ráno musíme být v 6:30 na značkách.