Peaks of the Balkans – den 8
Den 8 (3/10/2024)
Podaří se nám vstát dřív.
Na trail vyrážíme poslední z osazenstva guesthousu. Všichni mají v plánu utéct studené frontě, která se na nás žene.
Do Théthi nám zbývá poslední úsek (22 km).
Alban a štěně nám asistují při balení. Načapám obě psiska, jak se hrabou v odpadcích za guesthousem. Později se dozvím, že oba psi nebyli majiteli guesthousu po chuti. Snažil se je odehnat klackama a kamenama. Tohle je pro mě nepochopitelný a neakceptovatelný.
První kilometry údolím utíkají rychle. Míjíme se se smradlavými džípy, které vezou turisty.
Na celnici platíme vstup do národního parku. Je to 3 Eura za osobu/den. Ranger nás informuje, že jsme dnes desátí, kdo do Thethi tudy směřuje. V sezoně to může být i 100 lidí za den. Jsem rád, že nejdeme jak japonští turisti.
Předpověď jsme netrefili. Pršet mělo odpoledne. Není tomu tak.
Nepromokavé bundy nasazujeme po hodině treku. Začíná lejt jak z konve.
Když promokneme, pustí se do nás naplno vítr valící se údolím. Pocitová teplota klesá.
Předbíháme skupinu turistů s guidama. Nechápu, že je v pláštěnkách v tomhle nečase ženou do hor. Money jsou money.
Valíme co to dá. Vznikne málo fotek za celý den. Na kochání to dnes není.
Dojdeme Floriana a Emily. Naše německé kamarády jsme poprvé potkali v Ceremu (Kosovo).
Stoupáme z údolí v tyfusu vzhůru. Mám pocit, že jsem mokřejší víc, než na hřebeni v Kosově. Membrána mé bundy má nejlepší roky za sebou. Je to válka!
V dalším stoupání dojdeme kluky z Hamburku. Jdou s nimi „naši psi“ a další hikerka. Prohodíme pár slov. Prší, fouká silný vítr, je mlha. Trail je tu dobře značený. Nemusíme vyndávat mapy.
Zahlédneme i vojenské bunkry, kterých je po celé Albánii statisíce z dob vlády diktátora Envera Hodži.
Na chvíli zahlédneme jezero. Za normálního počasí patří tento úsek k tomu nejhezčímu z PoB.
V sedle Qafa e Pejes (1742 m.n.m) zastavujeme. Honza mění oblečení za lepší izolaci. Jsme totálně durch. Je kosa. Platí tu stejná rovnice, jako před několika dny v Kosovu tj. pohyb=energie=život. Cpeme se flapjacky a cukrem.
Pádíme ze sedla dolu.
Tu zažijeme jeden slabší moment. Ukazatel směru signalizuje doleva. Trail a intuice velí dál rovně dolu. Jdeme rovně do serpentin.
Z klesáme 500 výškových metrů. Trail je i za deště schůdný. Nejde o exponovanou část.
Čím blíž jsme k Thethi, tím větší potoky padají z nebe, tečou všude kolem.
Alban i štěně se nás statečně drží. I na nich je vidět, že by byli radši pod střechou.
Před cílem na nás padá nebe.
V Thethi hledáme guesthouse.
První guesthouse kousek od obchodu a nástupiště busu, nám nabízí pokoj ze 50 Euro pro dva se snídaní. Má to háček. Pokoj není ještě připraven. Topení zatím netopí. Potřebujeme teplo, a to hned.
Jdeme o dům dál.
Další nabídka je 55 Euro. Situace se opakuje. Pokoj bude uklizen do 30 minut.
To je pro nás pozdě. Musíme rychle do suchého.
Štěstí máme do třetice. Logu i Harushave se tváří luxusně. Provozní nám dá klíče, ať si pokoj omrkneme. Trojlůžák s koupelnou a záchodem. Má topení, které topí. Hurá. Za cenu 50 Euro pro oba se snídaní si plácneme.
Věci jsou rozložené po pokoji a visí všude, kde to jde.
Dáme teplou sprchu. Vaříme Adventure menu a čaj. Odpočíváme. Venku zuří bouře. Jsme rádi, že se nám podařilo dnes dojít.
Po šesté jdeme dolu do restaurace na večeři. Zpočátku tu jsme sami. Stará se o nás neskutečně laskavý mladý číšník. Pro naše piva běží do mrazáku vedle. Objednáme si kofty, fergese (grilovaná feta se zeleninou), domácí chléb, zeleninový salát a hranolky. Vše je naprosto výborné. Za mě to je velmi milé překvapení. Hodujeme a popíjíme pivo Peja ( Kosovo), které jsme si s albánskou Korcou oblíbili nejvíc.
Tohle je zakončení Peaks of the Balkans v topu:)!
mapa: https://mapy.cz/s/huposozavo
vzdálenost: 22 km
nastoupáno: 1031 m
naklesáno: 1328 m