Peaks of the Balkans – den 7
Den 7 (2/10/2024)
Den začneme parádní snídaní. Honza zaběhne pro Americano do kavárny na proti. Ke kávě přikusujeme višňovou plundru. Tohle jsou po každé momenty, kvůli kterým se člověk těší alespoň na chvíli z hor do civilizace.
Sušíme spacáky i stan na verandě. V noci šla od jezera vlhkost.
V klídku se pouštíme na dnešní úsek směr Vusanje v 9:30. Trail si pro nás nachystal cca 23 km/1300 m kopců. To, že se budeme kochat nemusím zmiňovat. To na tomto trailu platí pro každý den.
Prvních 10 kilometrů je za odměnu. Jdeme po šotolinových cestách, pozvolně stoupáme. Průměrné tempo rychlosti držíme na 5 km/h.
Pod vrcholem Maja e Borit (2074 m) dojdeme naše německé kamarády z Ceremu.
Spí tu i Alban (psisko), který nás následuje z Kosova. Není sám. Opodál leží fena z kempu v Plavu a malé štěně (vypadá jak australský ovčák). Tvoříme od teď smečku. Smečka drží při sobě:). Jsme karavana.
Na hřebeni se kocháme nádherou kolem. Na jednu stranu je vidět Plav, naproti zase Zla Kolata, průsmyk mezi Valbonou a Ceremem. Kruh se uzavírá.
Dramatické okamžiky zažijeme při klesání do Vusanje.
Narazíme na stádo ovci. Kde jsou ovce, jsou i pastevečtí psi. Albana nenapadne nic lepšího, než se proti těm „bestiím“ rozeběhnout. Štěně ho následuje.
Alban váží 20-25 kg. Proto jeho chování hraničí s pokusem o sebevraždu.
Pasteveckých psů je 6. S Honzou trneme, jak toto dopadne. Díky Bohu jsou ochránci stáda v klidu a nad věcí. Ke konfliktu nedojde.
Druhý pokus s 2 bílými psi zarazí pastevec. Psům tečou sliny. Mohlo to dopadnout blbě.
Na štěněti je znát, že toho má plné brýle. Polehává ve stínu, kdykoliv to jen jde. Je vedro.
Do Vusanje klesáme po asfaltu, pár posledních kilometrů je ve vedru úmorných.
Potkáme tři kluky z Čech. Právě přiletěli. Bohužel předpověď počasí pro následující dny není příznivá. Pokusí se dostat ke Zle Kolatě. Pak uvidí.
Ve Vusanje (Černá Hora) chcípl pes. Představoval jsem si větší Aspen. Vesnice je kouzelně umístěna mezi horami s výhledem do údolí směr Thethi (Albánie).
Jdeme omrknout přístřešky dole u řeky. Je v nich nepořádek. Tady spát nebudeme.
Hospoda Grlija je zavřená. Dostáváme tip na další podnik na kopci. Tam o žádné restauraci nikdo nic neví.
Jdeme to zkusit do Dedushi Guesthousu, kde má bydlet i náš německý kamarád z Hamburku, kterého jsme dnes potkali.
Domácí jsou laskaví a milí. Guesthouse vedou staříci se svým synem.
Za 5 Euro na osobu můžeme postavit stan. Bereme i večeři za 10 Euro/osoba.
K večeři je rýže, těstoviny, domácí sýr, pečené maso a zeleninový salát. Najíme se do syta.
Po sprše jdeme spát.
Ráno musíme vstát dřív. Předpověď věští přicházející Mordor. Budou padat potoky.
Zbývá nám poslední úsek do Théthi.
mapa: https://mapy.cz/s/mocovocazo
vzdálenost: 23 km
nastoupáno: 1212 m
naklesáno: 1097 m