Peaks of the Balkans - den 5

Peaks of the Balkans – den 5

od venoj
v vandr
v 4 dubna, 2025

Den 5 (30/9/2024)

Bouře zuřila až do rána. Chata nápor větru vydržela. V pár momentech, kdy jsem se probudil, na mě dopadal sněho-déšť. Škvíry mezi prkny, ze kterých byla chatka postavena, byly široké jak Suezský průplav. Přesto jsme se vyspali dobře.

Ráno svítilo slunce. Obloha byla úplně vymetená. Po včerejším tyfusu ani památky. Okolní kopce dostaly první příděl sněhu. Nahoře bylo pocukrováno. Sníh a námrazu vykazovalo i přední sklo našeho zachránce.

Kosovské kopce byly to nejhezčí, co jsme na treku viděli.

Vaříme snídani (ovesná instantní kaše doplněná o rozinky, datle, arašídové máslo a horký čaj). Honza si dává dvojitý nášup.

Honza ráno po startu. Ve stínu byla pořádná kosa.

Majitel nám přinese usušené věci. Rukavice a ponožky neuschly. Merino boxerky chybí. Vracím se s ním zpátky pro boxerky. Ptá se, v kolik hodláme zvednout kotvy. Potřebuje odjet. Zabalíme a jdeme zaplatit. Cenovka je 20 Euro za osobu. Není to málo. Je to dost za promrzlou chatku mimo sezonu. Na druhou stranu nám pomohl, i když nemusel.

Roshkodol – kousek za obcí jsme objevili u cesty skládku. Pod ní tekla řeka:(

Procházíme dál osadou Roshkodol (Kosovo). Míříme směrem k Milishevc (Kosovo), kam až nedojdeme. Bohužel musíme udělat rozhodnutí. Na větší poznání Kosova nemáme čas. Chybí nám bohužel 2 dny, abychom celý trek Peaks of the Balkans dokončili. Máme obavu o počasí, které se má v druhé půlce týdne kazit. Po extrémním včerejším zážitku na hřebenech nebudeme riskovat, že uvízneme daleko v horách Kosova. Letenku domů máme opět z Tirany (Albánie).

U guesthousu Bujtina Lojza (včera byl otevřen a byla by to naše další alternativa), odbočujeme doleva. Tento podnik má strašně dobrý recenze (což jsem zjistil až po návratu do Čech. Vede to tu srdcař, ekologicky, v souladu s přírodou). Mrzelo mě, že jsme nedošli až sem:).

Přidá se k nám pes.

Stoupáme několik kilometrů alternatívním trailem South to West Hiking Trail. Na hřebeni se napojíme na Peaks of the Balkans. Společnost nám dělá pastevecký pes, štěně. Honza mu dá jméno Alban. Dojde s námi až do sedla Qafa Zavoje.

Jdeme bez lidí. Kocháme se kosovskými kopci. Je to krása nesmírná. Tušíme, že v Kosovu necháváme dluh, který snad jednou přijedeme splatit.

Traverzujeme vzhůru na hranice.

Sedlo Qafa Zavoje je k nepoznání. Je to point, kde jsme včera zjistili, že jsme o hřeben blbě. Děláme přestávku. Jíme tyčinky, hrušky a hledíme do dáli.

V sedle je přístřešek. Je to primitivní lavička se střechou, bez bočních stěn. Se záchranou v případě špatného počasí nepočítejte.

Klesáme do Babina Polje. První guesthouse Lodge between the pine trees nevaří. Paní nás posila do Gago Guesthouse.

Máme kliku. Pan majitel nám připraví kávu (pořádného Turka) a obrovský sendvič.

Gabo guesthouse – turek a sendvič z říše snů

On i jeho otec jsou milí. Nabízí nám i ubytovaní. Ve stínu je chladno. Nahazujeme péřovky a čepice.

Dnes máme v plánu bivakovat u Hridsko Jezero. Po cestě se stavujeme na pivo u Samel’s cottage. Je znát mimo sezona. Paní majitelka uklízí ubytko po odjetých hostech. Výhled na okolní kopce je parádní. Zbývají nám poslední 4 km k jezeru.

Cesta je dobře schůdná. Poslední 2 km na stoupáme nejvíce metrů lesní pěšinou.

U jezera je frmol. Na břehu kempí 2 dvojice. Oheň hoří. Chvíli hledáme plac pro stan. Okolí jezera je kamenité, prorostlé borůvčím. Není to snadné. Usměje se na nás štěstí o kousek dál. Rovný plácek pro 2 stany je náš.