Peaks of the Balkans – den 3

Den 3 (28/9/2024)

Ráno si dopřejeme dlouhou snídani. Sušíme věci od rosy. U pana domácího si koupíme espresso. To je začátek dne podle našeho gusta:)

Kolem 10:00 kopeme do vrtule. Stoupáme 1000 výškových metrů do sedla Qafa Prosllopit (2039 m.n.m).

Od začátku to je pořádný pruťák. Slunce do nás pere o sto šest. Děláme více krátkých přestávek. Před sedlem míjíme salaš pastevců. Ukazatel říká, že je tu coffee. Dneska tu však nikdo není.

V sedle pod Zlou Kolatou je rušno. Zla Kolata je nejvyšší hora Černé Hory (2534 m.n.m). Pro nás je to dnešní výzva.

Povylezeme kus nad sedlo. Zahazujeme bágly za kameny. Stoupáme k vrcholu Kolaty nalehko. Na 1,6 km vylezeme (někdy doslova) 408 m do kopce. Cesta je dobře značená.

Nahoře zaplesá srdce každého horala. Výhled do okolí je grandiózní. Pestrost a krása hor podtržena výjimečným počasím je pohlazením pro naše duše. Fotíme jak zájezd Japonců na Karlově mostě, odpočíváme, kocháme se. Na chvíli se vrchol vylidní. Jsme tam úplně sami.

Před sedlem na cestě zpět potkáme 3 kluky z Čech. Čtvrtý do party na ne čeká v sedle. Nahoru se mu nechtělo.

Do Ceremu (Kosovo), kde si chceme dat jídlo, možná přespat, zbývá 8,5 km. Sypeme to dolu. Do sedla Bora to rychle nejde. Celkem technický úsek plný kamenů vyžaduje opatrnější pohyb.

Před Ceremem procházíme osadou. Holčina nám nabízí občerstvení. Mluví dobře anglicky, jako většina mladých Albánců. Domluvit se tu da dobře i německy, protože velké množství lidí jezdi pracovat do DACH regionu.

V Ceremu hledáme putyku. Ignorujeme ukazatel na Guesthouse Kujtim. To se později ukáže jako chyba. Pokračujeme dál po cestě do vesnice.

Na cestě narazíme na klučinu v kšiltovce. Ptáme se na hospodu. Žádná tu prý není. On má ale guesthouse. Zavede nás tam. Mám divné tušení.

Na zahradě sedí dvojice v péřovkách. To mě uklidní. Jsou ze Švýcarska a PoB přebíhají. Spí po guesthousech. Běží s ultra běžeckými batohy od Ultimate Direction. Každý nese tak do 5 kg.

Za chvíli hlava rodiny, statný Kosovský Albánec, přivede poslední úlovek – německou dvojici. Jsme v Guesthouse Relax. Na zahradě si všimnu cedule guesthouse Brooklyn. Jsem zmatený.

Dostaneme najíst. Paní domácí přinese polévku. Dalším chodem je klobása, sýr, zelenina a pečené brambory. Jídlo je výborné.

Ptáme se na možnost stanovat. Hostitel nám nabídne místo u jabloně. Pak nás ještě odvede do rozestavěného domu – hrubé stavby. Ta by měla jednou sloužit jako guesthouse. Prý tam loni spalo 10 Čechů. Nabídku přijímáme. Jsme pod střechou. Nemusíme rozdělávat stan.

S nocí se výrazně ochlazuje. Jdeme si sednout k rodině a zbytku hostů do světnice. V místnosti je teplo. Plotna topí, žhne. Pijeme kosovské pivo Peja (fakt dobrý).

Zpočátku je konverzace milá. Mluví Honza s hlavou rodiny německy. Později se vše stačí na peníze. Místy to je až nepříjemný. Domácí si stěžuje, že mu turisti nechtějí další den zaplatit, atd. Stěžuje si, že se mu nedaří hnout se stavbou, vše je drahé, nejsou lidi ani materiál.

Rozloučíme se a jdeme spát do našeho „betonového království“.