Peaks of the Balkans – den 2

Den 2 (27/9/2024)

V noci mi je pod prostěradlem chladno. V pozici embrya oddaluju čas, kdy se budu muset zvednout pro podvlíkačky a ponožky. V momentě, kdy se zvednu, zazvoní budík. Je šest. V šest třicet máme být na busu do Thethu. Lístky nám večer přinesl kamarád majitele hostelu.

Máme štěstí. Jdeme pozdě. Dodávku chytneme, když krouží na kruháči. Dostaneme od šéfa kartáč. Objedeme ještě několik hostelů. Je full house. Poslední pasažéři sedí na stoličce v uličce.

Řidič to má pevně v rukou. Řítíme se vysokou rychlostí po úzké silničce, mezi kamennými zídkami. Občas zastavíme a vyhneme se protijedoucímu autu. Do Thethu jezdí 30 let. Dříve cesta trvala 7-8 hodin po rozbité horské cestě. Teď tam vede nová asfaltka. Cesta zabere cca 2-2,5h.

Před Thethi nám oznamuje, že nás čeká 49 zatáček. Přejíždíme sedlo ve 2000 m.n.m, a jsme skoro tam. Na kopci před obcí zastavujeme na kafe a záchod. Dáváme s Honzou espresso.

V 9:30 jsme v Thethi. Čekali jsme spíš zapadlou, ospalou vesničku s kostelíkem. Opak je pravdou. Mohutně se staví. Připadáme si tu, jak v menším středisko v Rakousku nebo v Itálii.

Přebalíme batohy u místní sámošky.

Oficiálně startujeme na PoB. Hurá!

Za obcí dojdeme švédskou dvojici. Chvíli povídáme. Chudák manželka Jorgena nám sotva stačí. Jorgen je jako bývalý hasič v dobré kondici. Jeho paní se vrátí do Thethu. Jorgen se k nám přidá do Valbona pass.

Nahoru do pasu nasekáme na 6,5 kilometrech 1150 výškových metrů. Povídáme o cestovaní, rodině, běžkách. Cesta rychle ubíhá.

Jsem překvapen množstvím turistů. Je mimo sezona, ale lidí je tu mraky. Před sedlem se dá občerstvit v coffee housu.

Nahoře je úplně narváno. Díky Bohu většina lidí tu končí. Dolu do Valbone nás pokračuje jen pár.

Výhled ze sedla do údolí a na okolní hory je parádní.

Dolu spadneme rychle. Poslední úsek po asfaltce do vesnice je úmorných pět kilometrů. Zaplujeme do hospody na jídlo. Padají první piva, polívka a burek. Hostinský sice moc úsměvu na obličeji nevykouzli, ale jídlo je dobrý.

Plán je buď spát u řeky za městem nebo najít camping.

Natrefíme na luxusní místo – Jezerica guesthouse. Mají i místo pro stany. Za 5 Euro je v ceně i sprcha v nových umývárkách.

Restaurace voní novotou. Vše je ve dřevě, totálně přírodní, čistý, uklizený, připravený. Majitel je mladý kluk, milý a laskavý. Úplný opak pana vrchního z restaurace předtím.

Poroučíme si piva. Pak na řadu přijdou hranolky a balkánský salát. Sedí se tu strašné dobře. Krom nás tu je německá delegace a pár hostu. Dobijeme hodinky i telefony.

Po deváté jdeme spát. Sprcha teče jen studená. I tak to je balzám pro tělo a duši:)

mapa: https://mapy.cz/s/puvocumabe

vzdálenost: 17, 3 km

nastoupáno: 1 145 m

naklesáno: 962 m