Peaks of the Balkans – den 10 – odlet

Den 10 (5/10/2024)

V klidu se zabalíme, nasnídáme a vyrazíme do Tirany.

Bus vyjíždí ze Shkoderu v 11:00. Starý Neoplan, který páni řidiči přistaví, už něco pamatuje. Řidič a jeho pomocník mají své role rozdělené. Zatím co řidič pokuřuje, jeho kolega se snaží nahnat co nejvíce kolemjdoucích. Většina cestujících jsou místní, s Honzou jsme černé ovce. Cena je sympaticky nízká – 5 Euro/osoba. Trasu zvládne náš starý autobus do 2 hodin.

Z Regional Terminal autobusáku se potřebujeme dostat do centra Tirany (cca 5 km). Taxíky jsou za tuto trasu kartelově smluvené na 15 Eurech. To za tak krátký úsek platit nechceme.

Najdeme bus do centra. Odjíždí každou chvíli. Stoji 40 leki (0,4 Euro). Jsme opět skoro jediný cizinci na palubě. Výhodu to má v tom, že jede ve vyhrazeném pruhu. Ačkoliv je sobota, silnice jsou jedno velké parkoviště. Navzdory tomu jsme za 20 minut v centru.

Doprava a počet aut jsou na sobotu ohromující. Auta i skútry jsou všude. Kouř, troubení a rachot, takové je přivítání hlavního města země.

Zprasíme se ve Fast Food Albania kuřecím kebabem, s hranolkama a pivem.

Jdeme nakoupit suvenýry = jídlo. Hodně věcí je z Itálie nebo Řecka. Honza je ale při pátraní po lokálních potravinách lepší. Najde úplné perly například v podobě baklavy (doma zjistíme, že se jedná o něco na způsob tureckého medu). Vyrobeno v Albánii. Dobrá práce! Krom sladkého dezertu Honza natrefí na sušené fíky. Bereme i fíkové marmelády. Ty se osvědčily už v Maroku.

Stíháme i krátkou obhlídku města. Projdeme to nejzajímavější v úzkém centru – Skandenbergovo namesti, Mezinarodni kulturni centrum Pjeter Arbnori (parádní výhled na celé město), ortodoxní kostel i mešitu. Mít více času, zajímalo by nás muzeum v protiatomovém krytu Bunk Art 2.

Bus na letiště odjíždí z centra od budovy opery každou hodinu. Cena je 4 Eura/400 Leki.

Po kávě a zmrzlině míříme na letiště. Příliš velké zpoždění autobus nenabere. Je to pravděpodobně způsobené umem řidiče, který se bravurně proplétá všemi uličkami. Přesto raději počítejte s hustší dopravou a časovou rezervou.

Odbavení proběhne hladce.

Vracíme se po deseti dnech do vlasti.

Shrnutí

Peaks of the Balkans jsou relativně mladý trek. Vsadím kalhoty, že hikerů bude rok od roku přibývat.

Proč a kdy jet?

Za nás dává velký smysl vyrazit na podzim. Září-říjen budou ideální měsíce. Teploty budou nižší, než během hlavní sezony v létě, bude fungovat většina guesthousů (jídlo/ubytko). Příroda hraje všemi barvami. Týden před naším příjezdem zapršelo, proto bylo vody všude dost. Avšak v létě nebo právě na podzim to nemusí být norma. Při plánování etap na to myslete. Slunce dokáže na treku potrápit.

Na jaře bude záležet na sněhové pokrývce. Počítal bych spíše s druhou půlkou června. Velice dobře funguje PoB skupina na Facebooku, kde často odpovídají lokální guidi/hikeři a dokáží napovědět ohledně aktuálních podmínek na treku.

Trek se dá jít i na lehko, kdy budete spát v guesthousech. To je velká výhoda. Guesthousy se dají domluvit pomocí Facebooku/Whatsappu. Dostanete jak ubytko, tak jídlo. Někde vám dokáží nabídnout i svačinu sebou.

Nestihli jsme celý trek. Pokud se chystáte na celé PoB, mělo by stačit 10 dnů.

Na Kosovo se názory různí. Například Paula a Max označili kosovskou část za to nejlepší, co na PoB zažili. My jsme si Kosova užili necelé dva dny. Přesto bychom se sem určitě znovu vrátili. Příroda tu zatím nepoznala masový turismus.

Platit se dá ve všech zemích Eurem. Kartu nebudete potřebovat. Není nutné vybírat místní měnu nebo měnit Eura na Leki. Euro is king a přepočet je velmi snadný.

Permit doporučuju nechat si vyřídit přes agenturu Zbulo. Já jsem to dělal po vlastní ose a bylo to dost práce. Nikdo nás sice nekontroloval, ale úplně bych na to nespoléhal. Zaslechl jsem případy, kdy v Černé Hoře byl někdo namátkově zkontrolován. Pokuta byla ve stovkách Euro. Pro klid duše bych těch pár Euro obětoval.

Na málo kterém treku projdete 3 státy v tak krátkém časovém úseku na jednou. Albánie, Kosovu i Černá Hora jsou si podobné, přesto je každá země odlišná. Albánie na nás působila nejvíc civilizovaně (dovolil jsem si přirovnání k chudší Itálii). Kosovo bylo nejvíc autentické (zážitek z guesthousu v Ceremu). Černá Hora byla takový ten pravý Balkán, punk, jak si jej představuju podle Kusturicova filmu Černá kočka, bílý kocour:)