Letem Světem 2024 – Nečtiny

Máte rádi cestovatelské přednášky? Dobrou kávu? Pivo z minipivovaru? Jídlo jak od maminky? Málo lidí? Krásnou přírodu a pohodovou, rodinnou atmosféru? Potom doporučuju zajet do Nečtin, kde se koná každý rok cestovatelský festival Letem Světem.

Když mě organizátor a hlava festivalu Štěpán oslovil, zda bych nechtěl povídat o GR11 a přechodu Pyrenejích, nebylo co řešit. Jako bonus jsem k samotné přednášce dostal možnost workshopu na téma Jak se zabalit ultralight.

V pátek házíme věci do auta včetně našeho Donnieho a valíme směr Nečtiny. Z Prahy je to směr Plzeň necelá hodina a půl cesty. Na Bílé hoře naložíme našeho kamaráda Honzu.

Do Nečtin dorazíme akorát v průběhu Drum Flow. S vřelým díky odmítáme pravé kakao, které se během rituálu podává. Jdeme s Honzou na prvního Bizona. Minipivovar kousek od Plzně vaří skvělé pivo.

U rybníka rozbijeme náš tábor. Povečeříme a po druhém Bizonu jdeme spát.

Ráno uvolníme stanová místa dechovému cvičení, které vede Štěpán a ranní józe. Na dechová cvičení se přidávám ke skupině. Jsem fascinován, co vše se dá s vlastním dechem provádět, kam se fyzicky dostat. Za mě to byla velice cenná zkušenost. Monika i Honza se rozeběhli každý do jiného směru. Oba zmoknou, ale ani to neodradí Honzu skočit do rybníka a provést ranní hygienu.

Sérii přednášek začínáme v pravé poledne na přednášce o indickém Rádžasthánu.

Potom nastupuje na scénu moje maličkost. Nervozitu rozbíjím Bizonem (pivo). V kostele, kde přednášky probíhají, je tak chladno, že je většina osazenstva zachumlána v péřovkách nebo dece. Pár posluchačů dorazí včetně Moni a Honzy. Jsou to radostné okamžiky vzpomínat na můj první a jediný true hike. Na konci dostanu i pár dotazů. Až na problémy s videem během prezentace, kterému nefungoval zvuk, mám z vystoupení dobrý pocit.

Honza mi kupuje Bizona a jdeme stavět týpí.

Od 16 hodin posloucháme vyprávění o Svatojakubské cestě v podání Mariána Boka. Před koncem se už musím chystat, abych měl vše připravené na workshop, který proběhne před kostelem. Po páté se potkám s hrstkou návštěvníků festivalu. Mám sebou většinu základní výbavy, kterou jsem použil na GR11. Strávíme spolu skoro hodinu. Padá jeden dotaz za druhým. Řešíme batoh, karimatku, filtr, vaření, spacák, tarp, atd. Fakt mě to baví!

Za odměnu dostávám od Honzy kávu a dezert.

Jdeme na dalšího Bizona!

V 19:30 jdou na věc kluci Jirka Kalát a Pavel Stejskal. Jejich dvojblok o putování po zimním a letním Grónsku (Arctic Circle Trail) je za mě vrcholem celého festivalu. Zároveň je to jedno z nejlepších a nejvtipnějších vyprávění, které jsem doposud na cestovatelských přednáškách viděl. Kluci se skvěle doplňují, má to spád a vše je doplněno o krásné fotky. Až na grónské mušky mě tato destinace láká!

Večer proběhne koncert Jirky Muchy. Svým pojetím zapadá do atmosféry celého festivalu i místa. Kostel sv. Anny i areál bývalého špitálu mají neuvěřitelný genius loci. Kdo nemá za celý den dost, může posedět venku u táboráku a zpívat za zvuku kytar.

Poslední den prospíme ranní hygienu dechu i jógu. Ke snídani patří i Bizon (pivo). Takhle dobrou desítku jsem dlouho nepil. Poslední přednáškou je Putování po Himálaji, které podnikl Štěpán se svými klienty.

Po obědě zabalíme, rozloučíme se a míříme zpět do Prahy.

Nečtiny předčily mé očekávání.

Přijedu zase!

Co mi udělalo na festivalu radost?

• krásné místo s dostatkem prostoru kempovat/spát v obytňáku/autě
• přiměřený počet návštěvníků. Nikde se člověk nemusel mačkat, prodírat v davech.
• návštěvníci stejné krevní skupiny. Nepotkal jsem opilého nebo agresivního člověka.
• dog friendly – přijet se svým pejskem nebyl problém.
• výborný catering – jídlo vařil jeden stánek po celou dobu, a to skvěle! Pivo z minipivovar Bizon neměl chybu. Káva z pražírny a kavárny Orient z Plzně byla též skvělá. Kdo chtěl čaj, dostal výborný čaj v čajovně.
• zajímavý program, kdy si každý najde to své