Peaks of the Balkans – den 9 – návrat do civilizace

Den 9 (4/10/2024)

Bus do Shkoderu jede v 11:00.

Rádi bychom si prohlédli Thethi. Bohužel padají provazy vody. V tomhle to nejde. Ikonický kostelík dole ve vesnici bude muset hold počkat na příště.

Většinu oblečení sušíme přes noc u radiátoru v restauraci. Toto byla další laskavost „našeho“ pana číšníka. Hikerskej gear samozřejmě po týdnu nošení nevoní jako Ferrero Rocher. Jsme domluveni, že přijdeme na snídani dřív a věci posbíráme, než dorazí hosté.

Stojíme pod stříškou u našeho hotelu. Mávneme na první bus, který před 11:00 projíždí kolem. Řidič chce ticket. Nemáme. Jízdenku na cestu do Shkoderu jsme se snažili rezervovat u pana šéfa při check inu předešlý den. Povídal, že žádný problém. Můžeme nastoupit. Cesta dolu stoji 12 Euro/osoba.

Cesta dolu je obzvlášť v horské pasáži nad Théthi pěknej punk. Stále silně prší. Na silnici je hromada vody. Přejíždíme laguny, které se tu vytvořily.

Ve Shkoderu jsme se vydali cestou jistoty. Rezervaci máme ve stejném hostelu – Las Palmas Guesthouse jako první noc.

Rezervaci máme přes Booking.

Raději píšu majiteli, že kolem 14:00 přijedeme. Dorazí nás ubytovat do pár minut. Dostaneme slevu za věrnost + větší pokoj, než jsme si zabookovali. To se safra hodí, protože dosušujeme věci, které nestačily včera uschnout.

Nádhera!

Z majitele hostelu vypadne, že je zubní laborant. Brácha je zubař. Mamka byla zubařka. Je rád, že se nám v Albánii libí. Klučina je strašně milý, ochotný a laskavý. Hostel s klidným svědomím můžeme s Honzou doporučit.

Obědváme kukuřičný chleba (doporučuju) a sýr na terase.

V 18:30 domluvil Honza sraz s Maxem a Paulou (německý hikerský pár), které jsme potkali v Plavu v kempu.

Předtím si stihneme projít centrum města. Přeci jen před odjezdem do hor, jsme měli jiné priority třeba sehnat plynovou kartuši. Shkoder je příjemným městem. Pro průzkum nejužšího centra vám postačí nohy a 1-2 h času. Plynovou kartuši si můžete rezervovat přes Whatsapp zde.

Přejeme si lokální malý pivovar. Vesmír naše prosby vyslyší. Točené pivo z města Puka je výborné. Stejně tak bar, kde nám ho načepují. Najdete jej v boční uličce v centru, odbočkou z hlavní turistické třídy. Sedí se jak uvnitř, tak venku. Má to kouzelnej vibe.

Jsme konzervy, proto bereme naše německé přátele do restaurave PURI. Zde jsme se skvěle najedli první večer.

Sázka na jistotu nám znovu vychází. Jídlo je fantastický. Užívám si pljeskavici, hranolky a salát. Do prostřed přijde fergese z ricoty. Hodujeme si jak králové!

Na účet podniku nám přistane raki (rakija). Povídáme, vzpomínáme na PoB. Oba kamarádi jsou ohromně milí a komunikativní. Původ v Lipsku tedy bývalém Východním Německu se nezapře. Máme k sobě blíž.

Noc je mladá. Přesuneme se do baru, kde jsme s Honzou ochutnali Puku. Florian a Emily (Západní Německo kolem Frankfurtu nad Mohanem, nicméně úplně stejně milí a komunikativní, jako Puala a Max) tady už sedí. Narazili na něj náhodou.

Sedíme na ulici, kde už auta nekorzují. Popíjíme Puku. To pivo je fakt povedený.

Vypravíme si historky z trailu i jiných trailů.

Hodina poskočila. Po půlnoci jsme doma.

Zavrhujeme variantu vstát brzy a odjet do Tirany na free walking tour po městě.

Raději se vyspíme.

Setkaní s německými kamarády bylo parádní tečkou za Peaks of the Balkans!