Peaks of the Balkans – den 6
Den 6 (1/10/2024)
V noci se budím. Potřebuju na záchod. Dlouho se rozhoduju, dlouho to odkládám, až jdu. Je 3:30. Opouštím teplo spacáku. Mrzne až praští. Tohle není kolem nuly. Pocitově může být k -5 stupňům Celsia.
Do rána už se mi nepodaří zabrat. Vrtím se. Střídám polohy. Snažím se zahřát. Největší zima jde od země. Nafukovací Thermarestka je tří sezónní. Tohle je na její tepelný odpor moc velká porce.
Ráno se ploužíme ze stanu. Ani jednomu se nám příliš nechce. Krusta ledové námrazy je poctivá. Voda v lahvích zamrzla fest.
Než se nastartujeme, posnídáme, po balíme, uplynou více jak 2 hodiny.
Ráno si konečně vyfotíme jezero.
Na stoupáme 150 m a jsme na hřebeni. Do Plavu zbývá 13 km.
Nahoře hned po výstupu na hřeben je první chatka (najdeš ji v Mapách.cz). Je tu i voda. Skvělý místo pro bivak.
O kilometr a půl dál je další kabina. Ta je naprosto luxusní, s patrem, výhledem do hor. Tu bych bral. Tedy když bude blbý počasí, tohle jsou moc hezký možnosti, obě, jak přespat v suchu a relativně teple.
Většina cesty je za odměnu. Před Plavem nás zastavuje chlápek s autem u budky. Platíme 3 Eura za osobu za vstup do NP Prokletje. Sazba je za den, o čemž se přesvědčíme den následující.
V Plavu jsme okolo 13:30.
Mám po dvou těžších dnech a nocích dost. Body battery je vybitá. Kontrolka odpočinku výstražně svítí.
Navrhuju Honzovi, že tu dnes etapu ukončíme. Dáme poloviční zero day. Souhlasí.
Plav je plný aut, lidí, dětí.
Aut tu jezdí mraky. MHD neexistuje. Některá auta projedou sem a tam několikrát, jen za dobu, co sedíme na obědě. Na kole je vidět málo lidí.
V centru zaplujeme do čevabžnici Izvor. Objednáme si čevabčiči, zeleninový salát a colu. Donesou nám každému 8 ks výborně ugrilovaného čevabčiči. Jídlo je výborný!
Pokračujeme v gastro tour. Zaplujeme do kavárny Café Park v centru. Internet má bohužel výpadek. Káva a dezert nám to kompenzují.
Vydáme se najít kemp.
Z okna kavárny na nás křičí a zuřivě gestikuluje Alem – majitel Gago Guesthouse v Babino Polje. Včera nám připravil turka a sendvič. Zve nás k nim ke stolu. Sedí tam s kámošem a lejou první černohorskou ligu.
Čekají až dětem naproti skončí škola. Konverzujeme. Pánové pijou rakiji jak limonádu. Po pivu a rakiji se loučíme.
Cestou se stavíme pro pečivo v pekárně na ráno. K večeři kupujeme sýrový burek.
Camp Sara se stane našim dnešním útočištěm. Leží na klidném místě u plavského jezera.
Potkáme dvě německé dvojice. Ta první s námi spala v Ceremu (Kosovo). Dozvídáme se, že museli zůstat v Doberdolu v guesthousu o den déle kvůli střevním potížím.
Druhou dvojicí je holčina s kamarádem z Lipska. Mají měsíc volna, který tráví v Albánii a na Peaks of the Balkans. Jsou moc fajn. Kecáme u vaření a večeře do noci.
mapa: https://mapy.cz/s/kozetevata
vzdálenost: 15 km
nastoupáno: 147 m
naklesáno: 1211 m