Peaks of the Balkans

Máš málo času na trek a chceš toho na Balkáně stihnout hodně?

Peaks of the Balkans. Trek spojuje tři země – Albánii, Kosovo a Černou Horu. Sto devadesát kilometrů (190) se dá na pohodu zvládnout za 10 dnů. My jsme se s Honzou vypravili na přelomu září a října 2024. Měli jsme sedm dnů (7) na celý přechod. Bylo to málo. Chyběly nám cca 2 dny, abychom trek dokončili. Jednak jsme lezli na Zlou Kolatu, nejvyšší vrchol Černé Hory (2534 m.n.m), druhak jsme po tyfusu na hřebeni na cestě do Kosova zvážili další možnosti. Otočili jsme to zpět do Albánie i kvůli špatné předpovědi. Kosovo nám je dlužno a budeme se tam muset jednou vrátit!

Zařiď si permit!

Trek vznikl díky spolupráci a dohodě všech tří zemí. Protože budeš přecházet „zelenou hranici“, je doporučené si zařídit permit od pohraniční policie. Nás nikdo nekontroloval. Nicméně v diskusích jsou příspěvky, kdy byli lidé kontrolování pohraničníky. Následovala tučná pokuta. Krom toho jsem přemýšlel, jak by se v případě úrazu, postavila k plnění pojišťovna, pokud by zjistila, že jste v zemi de facto ilegálně.

Jestli si chcete ušetřit práci, čas a nervy, doporučuju nechat si permit zařídit přes albánskou outdoorovou agenturu Zbulo (parádní reference, chce to řešit dostatečně dopředu, ideálně alespoň měsíc-dva, spíše více).

Já jsem poslal žádost o překročení hranic za nás s Honzou na všechny policie sám dle emailů na stránkách treku. Zpětnou vazbu jsem obdržel od kosovské policie. Volali akorát, když jsme s Honzou na Ruzyni popíjeli Plzničku před odletem. Permit dorazil do emailu o pár minut déle. Od policie z Černé Hory jsme nikdy neslyšeli. Albánská policie nás též nekontaktovala. Tam to ale přisuzuji tomu, že jsme do Albánie z Prahy přiletěli a zase odletěli, tedy byli jsme zaneseni v systému:)

Doprava

Pro dopravu jsme zvolili let z Prahy do Tirany s Ryanair. Byla to dobrá volba. Vše klaplo na jedničku. S odbaveným zavazadlem nás zpáteční letenka vyšla cca na 3400,-. Po Albánii jsme se pohybovali maršrutkama a autobusem za pár korun. Po pravdě tohle mě hodně mile překvapilo. Z letištní haly jsme po pár metrech natrefili rovnou na maršrutku jedoucí do Skhoderu. Lístky ze Skhoderu do Théthi nám pomohl zajistit domácí z hostelu. Zpátky do Tirany jsme zase jeli běžnou linkou Skhoder-Tirana (tady ten Neoplan už něco pamatoval, ale pokud nejste nároční, dala se ta hodina a půl vydržet).

Počasí

Počasí v horách nám ukázalo obě tváře. První dny jsme se pekli a opalovali. Zažili jsme však i dny, kdy jsme byli na cestě za Hančem a Vrbatou, a v zimě klepali v mrazu kosu. Přesto považuji konec září s přesahem do října za dobrou volbu. Příroda hrála všemi barvami. Největší devízu však vidím v množství turistů. Po Valbona pass jich bylo mraky. Dále už minimum. Upřímně si nedovedu představit hikovat v červenci nebo srpnu, kdy je zde hlavní sezona. V létě je i v horách vedro. Problém nebyl ani s vodou, které v potocích a říčkách bylo dost (dva týdny před naším příjezdem v horách mohutně pršelo, ve Skhoderu byly dokonce záplavy). Za nás i přes náznak sněhu a noční mráz mou podzim na Peaks of the Balkans doporučit.

Albánie

„Nejezděte do Albánie. Někdo vás tam zabije. Ztratili se tam přeci ti tři student. Je to nebezpečná země“ byla slova rodiny, když se dozvěděli o našem plánu. Nemohli být dále od pravdy. Albánie je skrytý klenot Balkánu. Snad se nikdo z místních neurazí, pokud si dovolím přirovnání „chudší Itálie“. Albánci jsou strašně milí a dobrosrdeční lidé. Ve Skhoderu nám pomáhali při shánění kartuše. Náš domácí v hostelu ve Skhoderu byl super milý a ochotný nám se vším pomoc (Las Palmas Guesthouse – Skhoder), včetně jízdenek na dodávku do Théthi další den. Albánská kuchyně je fantastická (podnik Puri ve Skhoderu). Dobré bylo i albánské pivo.

Nalehko nebo na těžko?

Podstatnou výhodou, kterou jsme nevyužili, je možnost jít Peaks of the Balkans nalehko a spát v guesthosech po cestě. Skoro všechny byly otevřené. Většina prý funguje do poloviny října (záleží na počasí). Když budete vyrážet později na podzim, je dobré jim dopředu napsat (Whatsapp nebo Facebook najdete na Googlu nebo doporučuji facebookovou skupinu Peaks of the Balkans, kde jsou aktivní lokální horští guidi i samotní chataři). Honza nesl stan. Kempovali jsme tedy na divoko, u guesthousů nebo v kempu. V guesthousech se dalo koupit jídlo (v Doberdolu bylo jenom pití. Oběd v Bashkimi bohužel nevařili). Chataři většinou nabízeli svačinový/obědový balíček sebou, pokud jste ráno potřebovali vyrazit dříve nebo vám na oběd chyběly zásoby.

Cash (Euro) is king

Euro a cash. Vemte si dost Eur. Na kartu v horách zapomeňte. Platit se ve všech 3 státech dalo Eury. V Albánii byl jednoduchý přepočet 100 Leků = 1 Euro. V Kosovu a Černé Hoře je dokonce Euro oficiálním platidlem. Eura vám přijme úplně každý, úplně všude a bude za ně rád.